Záhadné žlutomodré plamínky, obecně zvané bludičky, patří k rozšířeným jevům ve spojení s močály, rašeliništi či jinak mokré půdě. Jde o údajné duše mrtvých, nebo nekřtěných dětí, které se snaží živým ublížit, nebo někdy naopak pomoci?

Pojem bludiček zřejmě pramení z tvrzení, že pocestné mihotavé plamínky neodolatelně přitahovaly tak, že za nimi bloudí zmíněnými mokřinami tak dlouho, až se obvykle v močálech utopili.

Šlo tedy o bludná světla, která lákají své oběti, aby zabloudili do těchto míst. Ale v některých případech také bludičky lidem pomáhají a ukazují jim správnou cestu. Pokud jim za to poděkují, zaradují se a prý jasněji svítí a veseleji tančí.

Obvykle jsou světélka spojována s vlhkým a mokrým prostředím. Ale například na Šumavě se neobjevovaly plaménky jen v bažinách, ale i v lesích. Byly považovány za duše, které měly očistec v některém stromě, ale po jeho poražení se musela stěhovat do jiného.

Určitou návaznost mají slovanské bludičky na keltské kmeny, neboť se například nevyskytují v německy mluvících zemích. V jednotlivých našich krajích a oblastech měly tyto bludičky různá jména a údajně také konkrétní příběhy nešťastných či šťastných setkání.

I když byly zkazky u nás či jinde ve světě podchyceny a zmapovány, je zajímavé, že tento dříve obecně uznávaný přírodní zjev nebyl uspokojivě vědecky vysvětlen.

Nejčastěji se spekuluje o výronu bahenního plynu (ale kdo by ho zapaloval?), nebo o elektrických výbojích či procesu tlení dřevin. Ale protože pravdu neznáme a výskyt bludiček asi nenávratně mizí, přestává být problém aktuální.

Přesto, pokud by jste se s tímto úkazem setkali, nezapomeňte být na bludičky hodní a za pomoc poděkovat.