Ačkoli se křesťanská církev snažila, některé pohanské tradice se jí nikdy nepodařilo vymýtit. Patří k nim i pověstné „zlaté prasátko“, které je odměnou pro ty, kteří dodrží na Štědrý den půst.
Těžko říci, kolik lidí nakonec „zlaté prasátko“ spatřilo… Jisté je, že tato pověra zrovna není v souladu s duchem křesťanských Vánoc. Proč?
V rámci tradičních českých Vánoc jsou široce oblíbené cesty na půlnoční mši do kostelů. Co se však děje v průběhu Štědrého dne, nad tím by jistě znalec křesťanské věrouky povážlivě zvedl obočí. I když, možná by jen rezignovaně pokrčil rameny.
Církev totiž celkem moudře tolerovala pohanské zvyky a obyčeje, pokud neohrožovaly základy její víry. Jak je to s pověstným „zlatým prasátkem“?
Pohanství versus křesťanství
V období starověku se mělo „prasátko“, ať už v domestikované, nebo i divoké podobě jako ono pověstné „prase v žitě“. Pomineme-li smutný fakt, že bylo určeno ke konzumaci, těšilo se toto zvíře vážnosti a oblibě. Bylo symbolem hojnosti.
Bylo tak chápáno již v antickém Řecku i Římě. Rovněž Germáni a Keltové měli divoké prase v úctě a považovali jej dokonce za posvátné zvíře. S nástupem křesťanství došlo k zásadnímu obratu.
Samotný Ježíš Kristus v textu Matoušova evangelia brojí proti tomu, abychom „házeli perly sviním“… Prase se stalo nečistým zvířetem i symbolem špatných lidských vlastností, ba dokonce hříchů, obžerství nevyjímaje.
Zlato symbolické i skutečné
Je zřejmé, že čekání na „zlaté prasátko“ je odkazem na pohanské časy. Ovšem, i ten zlatý nádech mytického prasátka lze vysvětlit v křesťanském, nebo pohanském kontextu.
Zlaté pohanské prasátko se jen symbolicky koupalo ve sluneční záři, křesťanské by tu svoji zlatou barvu odvozovalo od skutečného zlata, které bylo jedním z darů, které pověstní mudrcové z Východu přinesli narozenému Ježíši do Betléma.
Epilog
Pokud vám podaří dodržet na Štědrý den půst, možná neuvidíte jen „zlaté prasátko“, ale pocítíte i cosi z temného dávnověku. Mohl by to být kontakt s jedním zapomenutým keltským božstvem. Jeho jméno bylo Moccus. Jednalo se o boha-ochránce kanců a prasat.
Keltští bohové, jesličky a mezi nimi pobíhá „zlaté prasátko“. Alespoň máte cestou na „půlnoční“ o čem přemýšlet, co říkáte?!
