Podle výkladu hebrejské Bible je Lucifer vládce pekelných mocností, jakýsi oponent Boha, jenž měl původně být jedním z nejvýše postavených andělů.
Jeho chování však andělské příliš nebylo, údajně se toužil vyrovnat svému pánu, čímž na sebe přivolal jeho hněv. Bůh Lucifera, nazývaného také jako Jitřenku, srazil z nebe a z anděla se následně stal kníže pekel a jasně definované zosobnění zla.
Jitřenka…
„Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. Však jsi ty říkával v srdci svém:
Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.
A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy,“ stojí v Bibli kralické (Izajáš 14:12). Výklad o spojení Lucifera a Satana byl však již mnohokrát zpochybněn a zmíněný biblický text bývá leckdy překládán jako hvězda jitřní nebo zářící.
Často se také právě tento úryvek z historického hlediska vztahuje na panovníky a bohy novobabylonské dynastie.
Mnozí z nich se totiž snažili konkurovat nejvyššímu božskému vládci a stejně jako v případě legendy o ďáblu byli nakonec vykázáni z nebeského společenství.
Jak to bylo s mýty?
V řeckém mýtu to byl syn boha slunce Faethón, který vystoupal příliš vysoko ve svém kočáře a byl sražen z oblohy. Kanaánci i Féničané znali také podobné příběhy. V ugaritském mýtu se Aštar pokusil obsadit trůn nejvyššího boha Baala, ale nakonec sestoupil.
