Legendy o chodících stromech ožívají v ekvádorském pralese přírodního parku Sumaco. Roste zde zvláštní druh palmy s latinským názvem socratea exorrhiza, který dokáže za rok „ujít“ až 20 metrů. Podobně se chová ještě několik dalších druhů stromů v dané lokalitě.
Stromy za svůj pohyb vděčí rychle rostoucím kořenům. Nové kořeny natahuje na příhodnější místo a poté, co se v zemi uchytí, vytáhne staré kořeny ze země a přesune se o kus dál. Dělají to takto úmyslně, nebo jde o dílo přírody?
TAJEMSTVÍ POHYBU
Za „chůzi“ stromů je zodpovědná zejména tamní nestálá půda, která se vlivem silných dešťů a eroze dynamicky mění. Stromy na tyto změny reagují po svém, nedá se ale říci, že by „chodily“ za nějakým daným cílem, spíše jen přešlapují na místě.
Ještě nedávno by ale zprávy o chodících stromech mohly být označeny za nesmysl. Ukrývají pralesy v různých koutech světa i další rostliny, v jejichž existenci je zatím těžké uvěřit?
