Hodně se vždy diskutovalo o tom, zda i v církevních legendách, potažmo v kodifikovaných liturgických textech, najdeme stopy po tom, jak křesťanství vnímalo předešlé geologické epochy.

Jednu z takových stop, a to doslova, objevíme u mysu Cabo Espichel v Portugalsku.

Archeologické průzkumy prokázaly, že okolí útesu bylo osídleno lidmi již v době kamenné. Důkazy poskytly nálezy kamenných nástrojů a dalších artefaktů.

Obří osel

V této oblasti se od pradávna nacházely záhadné stopy. Zmínky o nich pocházejí již z 15. století. Kdo je tam vytvořil? Místní pověst měla jasno – byl to obří Ježíšův osel!

Po generace se zde vyprávěl příběh o tom, jak z oceánu vystoupil na pláž obří osel nesoucí na hřbetě Pannu Marii a malého Ježíška.

Zbyly po něm jen obrovské stopy, které se staly předmětem uctívání. Dokonce zde byla v roce 1410 zbudována i pamětní kaple, která se stala hojně navštěvovaným poutním místem.

Je to jinak!

Je neuvěřitelné, že se celá záhada udržela až do roku 1976, kdy Cabo Espichel navštívili paleontologové. Patrně k malé radosti místní komunity věřících označili stopy kopyt biblického „veleosla“ za fosilní otisky dinosaurů z doby před 150 miliony lety.

Záhadou ale zůstává prvotní mariánské zjevení z konce 14. století. O co se jednalo?

Bizarní vizi o oslu vystupujícím z oceánu měl prý místní rybář. Když se vesničané vypravili k útesu, aby si vše ověřili, nalezli právě ony obří stopy. Poněkud podivný příběh, nemyslíte?! Co vlastně rybář viděl?