Rasa podivně malých lidí, objevená před dvaceti lety na ostrově Flores, zde možná v ústraní přežívá dodnes. Tuto domněnku ve své nové knize vyslovuje uznávaný kanadský antropolog Gregory Forth.

Opírá se mimo jiné o očitá svědectví ostrovanů, kteří čas od času hlásí pozorování „opičích lidí“.

Archeologické výzkumy v posledních letech prokazují, že v dávných dobách Zemi obývalo mnoho různých druhů hominidů. Pestrost těchto populací někteří vědci přirovnávají k fiktivnímu světu britského spisovatele Johna R. R. Tolkiena (1892–1973).

Tato alegorie se v roce 2003 stává přiléhavější než kdy jindy. V jeskyni na indonéském ostrově Flores jsou totiž nalezeny kosterní ostatky nezvykle malých lidí připomínajících Tolkienovy hobity.

Archeologové se napřed domnívají, že kostry hominidů s výškou asi jeden metr patří dětem. Jenže různé malé nástroje nalezené v okolí, přizpůsobené pro takto malého člověka, dokládají, že maximální výška jen něco málo přes metr je přirozená pro tyto lidi.

A po vyloučení jakékoliv genetické mutace je zřejmé, že vědci v jeskyni narazili na zcela nový a dosud neobjevený druh člověka. Ten podle místa nalezení dostává jméno Homo floresiensis, tedy člověk floreský.

V současnosti se má za to, že indonéští „hobiti“ vymřeli někdy před 60 000 lety. Ne každý s tím ale souhlasí. Co když člověk floreský stále žije?

Tajemní opičí lidé

S poněkud kontroverzním tvrzením vystupuje vysloužilý antropolog a profesor na kanadské Univerzitě v Albertě Gregory Forth. Ve své knize, kterou představil letos na jaře, nastiňuje možnost, že malá populace člověka floreského na ostrově přežívá dodnes.

„Jednoduše nevíme, kdy tento druh vyhynul, a vlastně si troufám říct, že ani nevíme, jestli vůbec vyhynul,“ prohlašuje Forth.

„Takže je tu určitá možnost, že stále žije.“ Jako možný důkaz toho, že se těmto dávno ztraceným lidským předkům na ostrově může stále dařit, uvádí zejména zprávy o pozorování „opičích lidí“ lidmi z ostrova.

Forth na ostrově pracoval od počátku 80. let jako etnograf a terénní antropolog. Jeho úkolem bylo zkoumat zdejší kulturu a různé etnoling-

vistické skupiny obývající ostrov. Během pobytu v centrální části ostrova v regionu Nage se o opičích lidech doslechne poprvé. Jde o stejný druh člověka, jaký před tisíci lety obýval zdejší jeskyně?

Pro svět stále neznámí

Domorodí obyvatelé ostrova antropologovi záhy začnou vyprávět příběhy o malých bytostech podobných lidem, které stály vzpřímeně a chodily po dvou, ale zároveň se podobaly opicím.

„Popisovali je jako lidi s chlupatým tělem a bez oblečení, což znělo, jako by byli fyzicky primitivnější než moderní lidé. Podle nich však vymřeli před stovkami let,“ tvrdí Forth. V oblasti Lio jsou naopak tito tvorové spatřováni dodnes.

Forth v průběhu let shromáždil 30 výpovědí očitých svědků o podobných tvorech, kteří podle něj odpovídají popisu Homo floresiensis.

Během svých výzkumů hovořil také s mužem, který tvrdí, že vlastnoručně likvidoval mrtvolu tvora, co nemohl být opicí, ale také nebyl ani člověkem. Měl prý tělo pokryté rovnými světlými chlupy, dobře tvarovaný nos a pahýl ocasu.

Vycházejí tyto příběhy z možných nálezů ostatků člověka floreského, k nimž si místní vytvořili vlastní příběh o jejich původu, nebo je skutečně tento druh pozorován ještě dlouho po jeho odhadovaném vyhynutí?

Skeptičtí vědci zdůrazňují skutečnost, že na ostrově žijí asi dva miliony lidí. Myšlenka, že by tam mohlo nadále přežívat celé společenství pravěkých hominidů, které dosud nebylo objeveno, se jim proto zdá přinejmenším přitažená za vlasy.

Záhadný orang pendek

Je vysoký mezi 1 až 1,5 metrem, tělo má porostlé dlouhou tmavou srstí a připomíná více člověka než opici. Nejvíce lidská je zřejmě jeho tvář. Chodí výhradně po dvou a živí se zřejmě ovocem, možná i drobnými živočichy.

Tento podivný tvor bývá spatřován na Sumatře, Borneu a snad i na Malajském poloostrově. Domorodci v těchto oblastech mu říkají orang pendek, což v překladu znamená krátký muž.

V 90. letech minulého století se zprávami o výskytu neznámého lidoopa intenzivně zabývala britská zooložka Deborah Martyr. Podařilo se jí shromáždit úctyhodné množství informací včetně otisků stop a desítek očitých svědectví.

Několikrát dokonce záhadného živočicha zdálky sama zahlédla. Přesto zatím neexistuje žádný přesvědčivý důkaz jeho existence. Skrývá se v pralesích jihovýchodní Asie dosud neidentifikovaný živočišný druh?