Téměř každý se s tímto pojmem ve svém životě setkal. Déjà vu znamená „již viděno“. Člověk, který tento stav zažije, prožije nějaký okamžik s myšlenkou, že už se to stalo. Jedná se o nějaké nadpřirozené schopnosti, třeba o šestý smysl, který se u nás projevuje?
Je mnoho teorií, které déjà vu berou jako pouhou hříčku naší mysli, ale najde se i velká skupina lidí, kteří jsou přesvědčeni, že se jedná o nadpřirozenou schopnost.
Dle těchto teorií by se mělo skutečně jednat o náš skrytý instinkt, který se nám zachoval z minulých životů.
Duše po své reinkarnaci má určité „vzpomínky“, a pokud se jí během některých minulých životů stala podobná či totožná věc, připomene se jí to a nám to dá najevo.
VYSVĚTLENÍ PSYCHOLOGA
V roce 1876 tento jev zpopularizoval francouzský psycholog Émile Boirac. Ten ho vyloženě vykládal jako obyčejnou hru lidské představivosti, kdy si s námi mozek hraje, protože je ošálen-například podobnou vůní, zvukem či očním vjemem.
Boirac také během svých závěrů došel ke zjištění, že se s tímto jevem setkalo jen několik desítek procent. Proč je tento jev jen u některých lidí?
Není to důkaz, že skutečně někteří lidé mají schopnost vidět věci, které si jejich duše pamatuje z dřívějška?
POJEM DNES
V dnešní době se s déjà vu setká zhruba něco kolem 20-30 procent populace. Jenže existují i jiné formy těchto vizí, těchto pocitů známosti. Je tedy opravdu možné, že mezi námi žijí lidé, kteří mají šestý smysl a jen s ním ještě neumí pořádně zacházet?
