Skip to content

Co skrývá záhadný Voynichův rukopis?

Kdo je autorem? Došlo ve středověku ke kontaktům s hvězdnými bytostmi? Takzvaný Voynichův rukopis se na první pohled liší od všeho, co bylo dosud na světě napsáno. 244 stran malého formátu je pokryto neznámým jazykem tvořeným právě tak neznámými znaky. Některá písmena vzdáleně připomínají latinku, jiná mají blíže k arabským číslicím, ale najdeme i hieroglyfy podobné šibenicím či spirálám. Téměř století trvající zkoumání vedou k možnému závěru: co když Voynichův rukopis nepochází z tohoto světa?

Americký sběratel a starožitník WILFRED M. VOYNICH(1865 – 1930) získává v roce 1912 z knihovny ve starobylém paláci Villa Mondragone v italském městě Frascati dosud neznámý středověký rukopis – manuskript. Ačkoliv je osobou nadmíru vzdělanou, jeho jazyk mu nic neříká, a tak se ihned obrací na odborníky. Ti však jen rozpačitě krčí rameny: text je sepsán v jazyce, který prý na této planetě zřejmě nikdo nezná!!! Kdo je tedy vlastně jeho autorem? A proč kniha obsahuje podivné ilustrace včetně zobrazení rostlin, které se na Zemi nevyskytují?

40 000 STEJNĚ DLOUHÝCH SLOV

Od chvíle, kdy americký starožitník knihu objevil, je rukopis rozebírán ze všech stran. Víme už, že obsahuje 40 000 různých slov, pokud tak můžeme jednotlivým shlukům znaků říkat. Abeceda neznámého jazyka by se potom mohla skládat z 23 až 30 písmen a jedno slovo tvoří většinou 6 z nich. Už tento fakt zásadně odlišuje jazyk Voynichova rukopisu od běžných jazyků, v nichž jsou rozdíly v délce slov mnohem nápadnější. Mnoho slov se navíc opakuje i několikrát po sobě nebo se liší pouze jediným znakem. Podle grafické úpravy textu se zdá, že text se má číst zleva doprava. Tyto informace nás ale viditelně nepřibližují k odpovědi na naléhavou otázku: Je Voynichův rukopis psán skutečným jazykem, nebo jde pouze o pečlivě provedený podvrh či nesmyslné zápisky geniálního šílence? Vědci se stále více přiklánějí k názoru, že kniha je pravá a jazyk, kterým je psána, je použitelný ke komunikaci. Jenom prozatím nevíme jak.

Sběratele Wilfreda M. Voynicha záhadný obsah rukopisu překvapil

VESMÍR Z JINÉHO ÚHLU?

Když selhávají kryptolografové (odborníci zaměření na zakódování a rozkódování tajných zpráv – pozn. red.) ve snaze rozluštit text, snad něco napovědí ilustrace. Na ty je manuskript zvláště bohatý. K vyřešení hádanky o původu rukopisu nás však nepřivedou. Zobrazují podivné nahé ženy s vystouplými břichy a špičatými ňadry, koupající se v nádržích jedovatě zelené kapaliny, kterou přivádí komplikovaný systém potrubí. Geografové bezradně stojí nad mapami neznámých krajin, v nichž se vypínají hrady a sopky. Astrologové zase poznávají některé ze svých tradičních symbolů. Pro astronomy jsou záhadou mapy neznámé hvězdné oblohy, kde jenom jedno souhvězdí poněkud připomíná mlhovinu Andromedy, ovšem pozorovanou z jiného úhlu než ze Země. Kdo měl v temném středověku k dispozici takové informace? Skrýval se snad pravý domov autora spisu kdesi mezi hvězdami?

KVĚTINY Z NEZNÁMÝCH KRAJŮ

Část rukopisu, která se zřejmě věnuje botanice, nabízí také bohatý výběr kreseb. Experti však i zde kroutí hlavami: kromě nákresů rostlin vzdáleně připomínajících pepřovník a slunečnici je kniha plná zobrazení květin, které na této planetě nerostou. Odkud neznámý kreslíř znal tyto podivuhodné rostliny? Jsou pouze výplodem jeho neuvěřitelné fantazie? Zachytil snad prostředí, které důvěrně znal? Dostal se do krajů, které ani současná moderní věda nedokáže identifikovat? Nebo snad tyto záhadné končiny byly dokonce jeho domovem?

STOPY VEDOU Z PRAHY

Ukázka z díla

Výrazné stopy v historii nerozluštitelného spisu zanechává také Praha. Spolu s manuskriptem byl totiž ve Ville Mondragone uložen i průvodní dopis z roku 1666 od tehdejšího rektora pražské Univerzity Karlovy MARCUSE MARCIHO (1595 – 1667). Učenec posílá tajemný rukopis k prostudování svému příteli alchymistovi ATHANISIOVI KIRCHEROVI, věnujícímu se zkoumání starých spisů. Kircher ale tentokrát selhává a je to právě on, kdo rukopis ukládá do knihovny ve Frascati. Jak se ale dostal Voynichův rukopis na půdu pražské univerzity? Je velice pravděpodobné, že přímo od předchozího majitele císaře RUDOLFA II. (1552 – 1612). Milovník umění, alchymie a záhad všeho druhu kupuje manuskript za neuvěřitelnou sumu šesti set dukátů, tedy ekvivalent zhruba tří a půl kilogramu zlata, od anglického alchymisty JOHNA DEE(1527 – 1608) a rozluštění textu věnuje velkou pozornost. Největší učenci té doby se soustřeďují na univerzitě a rektor je koneckonců Rudolfovým dobrým přítelem. Kde jinde hledat pomoc?

PODEZŘELÍ PŘIBÝVAJÍ

Autora Voynichova rukopisu se zatím nepodařilo spolehlivě identifikovat. Císař Rudolf II. a mnozí další v následujících stoletích za něj považují matematika, fyzika, alchymistu a fi lozofa ROGERA BACONA (1214 –1294), který ve své době platil i za vyznavače hermetických (tajných) věd. Za původce díla bývá občas považován i sám John Dee, který ale tvrdí císaři, že rukopis získal od VÉVODYZ NORTHUMBERLANDU. Mezi podezřelé můžeme zařadit i dalšího z význačných alchymistů rudolfinské doby EDWARDA KELLEYHO (1555 – 1597), o kterém je známo, že se všemožně snažil vloudit do Rudolfovy přízně. Někteří badatelé spekulují dokonce i o JAKUBU HOŘČICKÉM (1575 – 1622), osobním lékaři Rudolfa II. Má ale někdo z nich věčnou hádanku opravdu na svědomí?

TAJNÉ PÍSMO? NE, PRASKLINKY!

Poté, co pokusy o rozluštění rukopisu neuspěly ve středověku, pouštějí se do nich s náležitým zanícením moderní vědci. Prvního oslovuje sám Wilfred Voynich už v roce 1919. Profesor filozofie WILLIAM ROMAINE NEWBOLD (1865 – 1926) má v té době za sebou vynikající úspěchy v dešifrování a po dvou letech práce skutečně slavnostně oznamuje rozluštění manuskriptu. Tvrdí dokonce, že pomocí lupy objevil mezi řádky skrytý šifrovaný text. V tu chvíli ještě netuší, že zanedlouho bude odhalen jeho omyl. Zmíněné „tajné písmo“ je totiž pouhými prasklinkami v pergamenu. Newbold považuje za autora Rogera Bacona a prohlašuje, že tento středověký učenec do textu zahrnul své neuvěřitelné objevy. Mimo jiné prý už ve 13. století identifikoval mlhovinu M31 v Andromedě jako spirální galaxii, vypracoval teorii chromozomů a sestrojil mikroskop či astronomický dalekohled o tři století dříve, než tyto přístroje lidstvo oficiálně poznalo.

JAK ZÍSKAL ZÁZRAČNÉ SCHOPNOSTI?

Ukázka z díla

Jak mohl středověký učenec Roger Bacon tolik předběhnout svou dobu? Mezi jeho současníky existoval málokdo, kdo by o jeho téměř zázračných schopnostech pochyboval. Bacon dávno před MIKULÁŠEM KOPERNÍKEM(1473 – 1543) považuje Zemi za pouhou planetu poslušně obíhající v kosmickém systému, objevuje zákon odrazu a lomu světla a předpovídá mimo jiné i mnohé vynálezy daleké budoucnosti. „Bude nám možno sestrojiti stroje, jež budou pohánět lodi větší rychlostí než celá četa veslařů a jež budou vyžadovat pouze jednoho řidiče pro udávání směru. Bude nám také možno pohánět vozidla bez pomoci zvířat neobyčejnou rychlostí,” prorokuje. Dospěl k tomu sám, nebo měl nějaké „rádce“?

ANDĚLÉ A DÉMONI

Bacon se kromě seriózního vědeckého bádání na poli přírodních věd i filozofie zabývá i magií, o níž hovoří jako o praktické metafyzice, a s oblibou pracuje na výrobě alchymistických lektvarů a elixírů. Ne nadarmo si získává pověst čaroděje, a je z tohoto důvodu dokonce i vězněn. Šušká se, že je ve spojení s bytostmi z jiných sfér, pro něž tehdy nemohlo existovat jiné označení než andělé nebo démoni. Dnes někteří odvážnější badatelé přisuzují Baconovi kontakty s mimozemšťany či cestovateli v čase. Pokud by tomu opravdu tak bylo, co bylo snadnější než od andělů, démonů či jiných bytostí vyzvědět podrobnosti o jejich světě a naučit se i jejich jazyk? Nemá právě u Bacona svůj počátek tajemná řeč, kterou později alchymista John Dee udivoval anglický i český dvůr?

PRVNÍ UMĚLÝ JAZYK SVĚTA?

Úsilí o rozluštění jazyka neustává. Hodně nadějí vkládají historikové do plukovníka WILLIAMA F. FRIEDMANA (1891 – 1969), kryptografického esa druhé světové války, který rozlouskl důležitý japonský kód a významně tak přispěl k vítězství Američanů v Tichomoří. Už v roce 1944 Friedman sestavuje skupinu badatelů, do níž povolává matematiky, historiky, astronomy a specialisty na kryptografii. Tým má k dispozici nejmodernější techniku, ale výsledkem je opět velké nic. Friedmanovo zdůvodnění neúspěchu nadlouho nasměruje snahy jeho následovníků: americký plukovník totiž prohlašuje, že manuskript je jediným exemplářem unikátního umělého jazyka, který není ani vzdáleně podobný žádnému jinému.

První umělé jazyky ovšem začaly vznikat až v 17. století, a pokud je autorem Voynichova rukopisu Roger Bacon, měl opět pár století náskok.

Jedno z několika možných zobrazení principů vesmíru v tzv. Voynichově rukopisu

ŠIFRY NERESPEKTUJÍ ZÁKON

Hned po válce se rukopisu začínají věnovat američtí kryptografové z čerstvě založené Národní bezpečnostní agentury (NSA). Docházejí k závěru, že autor rukopisu možná použil takzvanou polyalfabetickou substituční šifru, v níž jsou jednotlivé znaky textu nepravidelně nahrazovány znaky jinými. K odhalení tajemství obsahu dávné knihy se tím ale nepřibližují ani o píď. Na druhé straně vzápětí sami své tvrzení zpochybňují zjištěním, že i pro text Voynichova rukopisu platí takzvaný Zipfův zákon. Součin počtu stejných slov a pořadí četnosti jejich výskytu v rámci jednoho textu podle něj zůstává stálý. Toto pravidlo totiž platí pro přirozené jazyky, ale slova stvořená pomocí šifer ho nerespektují. Je tedy potvrzeno, že Voynichův rukopis je psán skutečnou, i když nám neznámou řečí? Jedná se o mrtvý jazyk, nebo se nám jednou podaří najít ty, kteří se jím domluví? Nebo snad oni najdou nás?

NAZNAČUJE PAPÍR PODVOD?

Jedním z prvních, kdo by nesouhlasili s tvrzením, že Voynichův rukopis je psán skutečným jazykem, je nesporně další z amerických badatelů, ROBERT BRUMBAUGH z Yaleovy univerzity v New Havenu (USA). Ten v roce 1870 přichází s prohlášením, podle něhož je manuskript pouze výtečně provedeným podvrhem, kterým se Johnu Dee podařilo vydělat slušné peníze na důvěřivosti samotného císaře. Svou teorii Brumbaugh staví na faktu, že kniha je psána na levném nekvalitním papíře a ony slavné tajemné ilustrace exotických rostlin a obnažených krásek jsou ve skutečnosti docela neumělé.

TEST SCHOPNOSTÍ LIDSTVA?

Je to snad tedy tak, že Voynichův rukopis je podvrh a jeho jazyk nikdy nerozluštíme jednoduše proto, že neexistuje? Nebo je psán skutečnou řečí, která patří neznámému vymřelému národu, obyvatelům nebeských sfér, mimozemšťanům z hlubin vesmíru nebo příchozím z jiného prostoru či času? Voynichův rukopis dnes spočívá bezpečně uložen v Beineckově knihovně vzácných knih a rukopisů Yaleovy univerzity. Je o něj neustále zájem, noví a noví badatelé hloubají nad jeho smyslem a seriózní i odvážné hypotézy se vrší. Není to ale slabý výsledek veškerých možností moderní vědy? Přál si autor rukopisu, aby text zůstal nerozluštěn, nebo je to test našich schopností, v němž dosud žalostně selháváme?

Ukázka z díla
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Projekt NASA: Jak šel čas s první kosmickou agenturou světa?
epochaplus.cz

Projekt NASA: Jak šel čas s...

V roce 1958 podepisuje americký prezident...
Variabilní hráči
rezidenceonline.cz

Variabilní hráči

Koupelnový nábytek lze sestavit buď z...
Mírová konference v Paříži: vítězství či porážka?
21stoleti.cz

Mírová konference v Paříži:...

Skoro nepředstavitelné se zdá, že celý rok trvala...
Showroom s luxusní audiotechnikou v centru Prahy
iluxus.cz

Showroom s luxusní...

Na prestižní adrese v Dušní ulici v blízkosti...
V tropickém skleníku v Olomouci vykvetl vzácný leknín
21stoleti.cz

V tropickém skleníku v...

V tropickém skleníku Výstaviště Flora Olomouc...
Jitka Čvančarová: Neumí se oblékat
nasehvezdy.cz

Jitka Čvančarová: Neumí se...

Z kritiky si nic nedělá. A ze svého hojně...
Dobrá zpráva pro milovníky černé kávy!
21stoleti.cz

Dobrá zpráva pro milovníky...

Jeden šálek černé kávy po ránu je podle vědců...
Staročeský pražský biftek
nasehvezdy.cz

Staročeský pražský biftek

Pražský biftek je králem mezi bifteky a...
Krimi z Itálie: Hrůza čeká ve sklepě
epochaplus.cz

Krimi z Itálie: Hrůza čeká...

„Všiml sis, jak ten malý kluk hrozně...
Náš vesmír umírá…
epochalnisvet.cz

Náš vesmír umírá…

Jak je na tom náš vesmír se silami? Není to žádná...
Vědci rozluštili záhadu pouštního města Palmýra: Zásobily ho četné vodní nádrže!
epochalnisvet.cz

Vědci rozluštili záhadu pouštního...

Několik chrámů, dlouhá kolonáda, tržiště s...
Víc hlav víc ví: Pole amerických velikánů
epochaplus.cz

Víc hlav víc ví: Pole...

Má jít o úctyhodnou připomínku jejich nehynoucí slávy,...