Byla sice dcerou krutého Jindřicha VIII. (1491–1547), ten ale nechal její matku, Annu Boleynovou (1501 či 1507–1536), setnout poté, co mu nebyla schopna dát mužského následníka trůnu, a Alžbětu prohlásil za svého nelegitimního potomka.

Po smrti ostatních Jindřichových potomků se ale stala „panenskou královnou Anglie“. Byla tak označována, protože se nikdy nevdala. Vznikla řada dohadů, co stálo za jejím odmítavým postojem k mužům.

Jedna z teorií tvrdí, že Alžběta byla ve skutečnosti muž. Mezi roky 1540 a 1550 zachvátila Londýn epidemie moru, proto měla být královská dcera odvezena do vesnice Bisley, asi 137 km od hlavního města.

Pobývala na tamním loveckém zámečku, kde si hrála s podobně starým chlapcem. Jednoho dne ale omdlela a zanedlouho zemřela. Sloužící se báli hněvu krále Anglie, proto chlapce oblékli do dívčích šatů a vydávali ho za Alžbětu.

Tuto teorii měl podpořit i nález rakve s dívčími ostatky počátkem 19. století. Je pravdou, že královna vykazovala jisté maskulinní rysy. Byla vysoká, atletické postavy. Pod vrstvami pudru mohla skrývat rašící vousy a pod límcem ohryzek.

ANI MUŽ, ANI ŽENA

Moderní teorie o důvodech, proč se Alžběta vyhýbala mužům, jsou ale jiné. Spekuluje se o tom, že trpěla vaginismem (reflexivními stahy svalů vaginy), který pro ni činil pohlavní styk bolestivým.

Údajně za to mohlo sexuální obtěžování, jehož se na ní dopouštěl Thomas Seymour (1508–1549), manžel poslední ženy Jindřicha VIII., Kateřiny Parrové, když jí bylo asi 13 let.

Případně mohla trpět genetickým onemocněním, zvaným syndrom androgenové necitlivosti, při kterém člověk není ani mužem, ani ženou. Alžběta sice mohla vypadat jako žena, ale místo vaginy mít nesestoupená varlata.

Tomu by ostatně odpovídaly i její rysy a postava včetně dlouhých štíhlých rukou a postižení vypadáváním vlasů. Své tajemství si s sebou však vzala do hrobu, provedení pitvy na svém těle totiž zakázala.