Bazilišek se má vyskytovat i v našich končinách, kde vystupuje v různých pověstech. Má prý podobu čtyřnohého kohouta s hadím ocasem a pouhým pohledem nebo dechem prý dokáže usmrtit člověka.

A možná není tak docela pouhým mýtem.

Bazilišek je jedno z nejslavnějších mýtických stvoření světa o čemž svědčí i fakt, že se v průběhu historie stává významným symbolem v hermetismu, kde zastupuje Merkur a prudký oheň. Český filozof Luboš Antonín (1952–2016) o baziliškovi ve svém Bestiáři píše:

„Podobá se draku. Jen jeho hlava je kohoutí, s velkým hřebenem a lalokem. Vznikl spářením kohouta s ropuchou, vejce snesl kohout, vyseděla je ropucha nebo had.“ Původ a stvoření baziliška se vypráví v různých obměnách, vždy v nich ale figuruje kohout, ropucha a had.

Atributy všech tří zvířat jsou také patrné v jeho podobě. Dnes v lexikonu zvířat bazilišek skutečně existuje, je to ještěr z čeledi leguánovitých s nápadným hřebenem na hlavě. Žije ale jen na území Střední a Jižní Ameriky a je proto vyloučeno, že by se stal předobrazem svého evropského protějšku dávno před objevením Ameriky.  Nebo snad podobný ještěr obývá i Evropu?

SMRTÍCÍ POHLED

Pověsti se sice rozcházejí v líčení zrodu baziliška a na první pohled je patrné, že musí jen o pouhé smyšlenky. Naopak pozoruhodně se folklor shoduje v líčení jeho podoby a několika zásadních vlastností.

Často na něj prý lze narazit ve studnách či sklepeních a člověk, kterého bazilišek spatří, záhy zemře. Pohlédneme-li na baziliška racionálně, můžeme v tomto líčení spatřit druh velkého a zřejmě jedovatého ještěra, který žije v podzemí, v jeskyních či alespoň vyhledává temné vlhké prostředí.

Takový tvor by skutečně existovat mohl, vždyť z amerického kontinentu známe hned dva  nebezpečné ještěry – korovce jedovatého a korovce mexického. Oba ale žijí na poušti a jejich jed  pro zdravého člověka obvykle nebývá smrtelným.

Navíc v Evropě dodnes výskyt ještěra odpovídajícího vzezření nebyl zaznamenán. Mohlo snad jít o poslední exempláře dnes již vyhynulého druhu? Potom vše, co za sebou tento druh zanechal, jsou příběhy, které se vzájemně podobají jako vejce vejci.

VE STUDNI ČÍHÁ SMRT

Bazilišek je znám už od středověku, kdy byl jeho výskyt zaznamenán na mnoha místech Evropy. Z roku 1212 pochází pověst z Vídně, v níž zlý pekař nechce povolit chudému tovaryši sňatek s jeho dcerou. Tu mu prý dá, pouze pokud kohout snese vejce.

Jenže kohout vejce skutečně snese a vyklube se z něj bazilišek, který se usadí ve studni, a z té začnou vycházet jedovaté plyny. Tovaryši ovšem někdo poradí, že bazilišek prý nesnese pohled na sebe samého neboť jeho pohled je smrtelný.

Statečný muž se tak do studny spustí se zrcadlem a bazilišek při pohledu do něj skutečně pojde. Zajímavé je, že velice podobný příběh se podle Václava Krolmuse, českého kněze a sběratele lidové slovesnosti žijícího na přelomu 18.

a 19. století, odehrává také v obci Račiněves na Litoměřicku. I zde žije ve studni bazilišek, od jehož pohledu a ofouknutí každý člověk ještě týž den zemře. Časem se pro vodu už skoro nikdo neodváží. Také tento bazilišek je nakonec zahuben zrcadlem.

Lidé pak údajně často vstupují do sklepů se zrcadlem, aby se případnému baziliškovi mohli bránit. Jsou tyto pověsti inspirované skutečným tvorem?

BAZILIŠEK V AFRICE

Tomu, že možná nejde o pouhou smyšlenku, ale pouze mírně nadnese a lidovou tvořivostí modifikované příběhy s autentickou předlohou, napovídá fakt, že o téměř identickém zvířeti hovoří i afričtí domorodci.

Bytost zvaná inkhomi svým popisem přesně odpovídá evropskému bazilišku. Obrovský had má podle svědků výrazný hřeben na hlavě podobný kohoutímu a vydává skřípavý zvuk, který může znít jako kokrhání. Jak ale vysvětlit jeho vražedný pohled či jedovatý dech?

Určité druhy kober dokáží svůj jed vystříknout na vzdálenost až tří metrů a bezpečně trefit oči oběti. Možná se právě kobra stala předobrazem bájného baziliška. A možná je bazilišek skutečně zatím neznámým druhem jedovatého ještěra, který dokáže svým prudkým jedem zasáhnout člověka.