Jako derviš je nejčastěji označován stoupenec mystického islámského řádu. Pro derviše byl základním imperativem život v chudobě. Když to však bylo nutné, derviši uměli i čarovat a konat zázraky!

Derviš se snažil přiblížit Bohu především prostřednictvím individuálních ctností. Tradiční formou božské cesty byla též askeze. S derviši je spojován i zvláštní vířivý tanec, během kterého se dostávají do stavu extáze.

Například v současném Turecku jsou vířící dervišové vyhledávanou turistickou atrakcí.

Mahdího povstalci jako derviši?

Označení derviš bylo hojně využíváno během náboženského povstání v Súdánu ve druhé polovině devatenáctého století. Jednalo se o takzvané Mahdího povstání.

Zde měl však výraz „derviš“ spíše obecný a pejorativní charakter a označoval členy Mahdího povstalecké armády a členy mahdistických vojenských, politických a náboženských institucí.

I z toho důvodu je výraz „derviš“ v západní literatuře často používán v nesprávném významu.

Derviš Ajvaz Dede koná zázrak

Zázraky připisované dervišům jsou stále připomínány. Patří k nim náboženská pouť Ajvatovica v Bosně a Hercegovině. Probíhá ve městě Prusac. Jedná se o největší tradiční islámskou akci na území Evropy.

Pouť Ajvatovica nese pojmenování po súfijském derviši jménem Ajvaz Dede. Ajvaz dorazil do Bosny s osmanskými armádami v roce 1463. Příběh vykonaného zázraku souvisí s katastrofálním suchem, které sužovalo město Prusac a okolí.

Ajvaz Dede sice našel v horách vydatný pramen, ten byl však blokován masivní skálou. Dochovaly se dokonce rozměry skalního bloku: sto metrů na délku a třicet metrů na šířku. Ajvaz Dede se začal modlit. První, druhý, čtyřicátý den… Skála pukla a přístup k prameni byl volný.