11. července 1991: Tisíce lidí hlásí v hlavním městě Mexika pozorování zdánlivě kovového disku, vznášejícího se na obloze, několik jich ho i natočí na kameru.
Domů     Děsivá záhada Velikonočního ostrova: Z čeho měli hrůzu jeho obyvatelé
Děsivá záhada Velikonočního ostrova: Z čeho měli hrůzu jeho obyvatelé
od 19.3.2020
6.4tis
premium
Velikonoční ostrov

Nejdříve byly zničeny elitní osady. Zemědělská pole ve vnitrozemí byla opuštěna a lidé našli nová útočiště v jeskyních. Právě tehdy se značně zvýšila výroba kopí s hroty z obsidiánu, sopečného skla. Čeho se obávali zdejší obyvatelé? Proč domorodci na Velikonočním ostrově nakonec úplně vymřeli?

Velikonoční ostrov Život na Velikonočním ostrově byl ideální. Domorodci měli čas na stavění soch. Domorodci se brzy izolovali od okolního světa. Z bohatého ostrova se brzy stalo nehostinné místo. Sochy stráží ostrov a jsou vidět už z moře.

Je to jeden z nejizolovanějších kousků pevniny naší planety. Od jihoamerického kontinentu jej dělí 3700 km, od nejbližšího obydleného ostrova Pitcairn 2100 km.

První Polynésané připluli na Rapa Nui (Velká země), později Evropany pojmenovaný jako Velikonoční ostrov, kolem roku 900. Novým usedlíkům, kteří s sebou přivezli jen slepice, se tu velice dařilo. Život byl bezpracný a radostný.

Život na Velikonočním ostrově byl ideální.
Život na Velikonočním ostrově byl ideální.

SOCHY Z KRÁTERU VYHASLÉ SOPKY

Život na ostrově byl snadný, domorodci měli spoustu času na náboženské rituály a uctívání předků. Měli čas i na výrobu svých proslulých soch moai.

Tesali je v kráteru vyhaslé sopky Rano Raraku, odkud je odtahovali k pobřeží, kde je vztyčovali na posvátné plošiny ahu.

Tento těžký úkol dokázali zvládnout za pomoci velkých kmenů z palem Jubaea, které sloužily jako válce a saně, ale také jako „jeřáby“ ke zdvižení soch na podstavec.

Domorodci měli čas na stavění soch.
Domorodci měli čas na stavění soch.

UVĚZNĚNÍ NA SVÉM OSTROVĚ

Dřevo z palem Jubaea používali i na stavbu kánoí, domů a rituálních center. Jeho spotřeba byla tak velká, že kolem roku 1400 byly všechny tyto palmy na ostrově vykáceny. Už neměli z čeho stavět kánoe, ostrované přestali vyrážet na moře.

Už nemohli lovit svou oblíbenou pochoutku – delfíny. Nemohli se plavit oceánem, ačkoliv v dřívějších dobách pravděpodobně dokázali na kánoích plout až k pobřeží Jižní Ameriky. Lidé z Velikonočního ostrova se dobrovolně naprosto izolovali od okolního světa.

Domorodci se brzy izolovali od okolního světa.
Domorodci se brzy izolovali od okolního světa.

HLADOMOR, KANIBALISMUS A SMRT

Kolem roku 1600 se „podařilo“ ostrovanům zničit veškeré lesy ostrova. Kdysi úrodná půda se sesouvala a ztrácela kvůli erozi. Nebylo z čeho stavět domy, na čem vařit. Studny a potoky vysychaly. Lidé vyhubili veškeré ostrovní ptáky.

Už dávno nemohli vyplouvat na moře lovit ryby. Bez lýka ze stromů toromiro a hauhau už nemohli ani plést rybářské sítě. Začali žít v jeskyních a kamenných chýších vyhrabaných do svahů.

Podle archeologických nálezů se právě tehdy značně zvýšila výroba kopí s hroty z obsidiánu, sopečného skla. Přišla děsivá léta, hladomor, válka všech klanů proti sobě, kanibalismus a všudypřítomná smrt.

Sochy moai zůstaly navždy opuštěny, často ještě v kráteru nebo na cestě k pobřeží.

Z hojnosti ostrova se brzy stalo nehostinné místo.
Z hojnosti ostrova se brzy stalo nehostinné místo.

„HLINĚNÍ“ STRÁŽCI OSTROVA

O velikonoční neděli 5. dubna 1722 dorazila k dosud neznámému ostrovu flotila 3 lodí vedená holandským admirálem Jacobem Roggeveenem (1659–1729).

V té době podle svědectví holandských námořníků žily na ostrově, který pojmenovali Velikonoční, zhruba 3000 domorodců. Roggeveen si všiml podivných soch, které jako by hlídaly ostrov před vetřelci z moře. Myslel si ale, že jsou hliněné, a proto jim nevěnoval větší pozornost.

Sochy stráží ostrov a jsou vidět už z moře.
Sochy stráží ostrov a jsou vidět už z moře.

TUBERKULÓZA A SMRT OTROKŮ V DOLECH

Tou dobou se už ostrované začínali vzpamatovávat z nejhoršího. Války mezi klany pominuly, přeživší se začali pomalu zabydlovat v nových osadách. Začaly zde růst malé stromky, vypadalo to, že se konečně vše v dobré obrátí.

Příchod bělochů ale přinesl další katastrofy: většinu obyvatelstva zdecimovaly epidemie tuberkulózy, neštovic a syfilidy. Zbytek pochytali otrokáři, kteří potřebovali dělníky pro práci v peruánských dolech. Dnes je ostrov pokrytý pouze travnatou plání.

Všechny původní druhy stromů jsou vyhynulé, vyhubeny byly i všechny druhy zdejších pozemních ptáků. Přetrvaly pouze unikátní sochy moai, kamenní svědkové všech dávných tragédií ostrova Rapa Nui, dříve ráje na Zemi.

Foto: Wikimedia Commons
Lokalita:
Související články
od 11.7.2025 323
Atlantida byla vždy spíše v zájmu lovců záhad než seriózních badatelů a nad zprávami o ní se většina skeptiků jen usmívala. Jenže poslední roky ukazují, že toho o minulosti naší planety opravdu víme méně, než jsme si mysleli. Mohou někde skutečně ležet pozůstatky bájné říše? Bílé věže bortící se pod obrovskou vlnou tsunami. Lidé v panice utíkající všemi směry
od 10.7.2025 1.2tis
Existují stovky svědků, kteří Mothmana spatřili a naprosto shodně ho popsali. Nemůže být tedy pochyb o tom, že se v Point Pleasant v letech 1966–1967 jakýsi záhadný tvor skutečně vyskytoval. Otázkou je, co byl zač! Zvíře, člověk, nebo jakási bytost z jiného světa? Většina lidí Mothmana považuje za křížence člověka a zvířete, či muže s křídly, který byl předzvěstí katastrof. Liší se však názor na t
od 9.7.2025 2.0tis
Na schodech pod honosným hinduistickým chrámem stojí podivně oblečený běloch a cosi vytahuje z malého koženého váčku. Jde o francouzského cestovatele Jeana Baptista Taverniera (1605–1689). Ten se postaví do stínu sochy boha Ganéši a vyjme z měšce zářivý diamant, který později dostane jméno Hope. „Podle staré pověsti pochází tento drahý kámen z oka sochy,
od 9.7.2025 2.6tis
Třicetiletý kulturista a milovník večírků Jason Padgett z amerického města Tacoma (stát Washington) v roce 2002 vychází z hospody po další úspěšně propařené noci. Náhle se za ním vynoří dva muži a jeden z nich ho praští do zátylku.  „Seber mu prachy a padáme,“ vykřikne při tom. V nemocnici zraněnému muži sdělí, že má lehký otřes mozku, a ještě téhož večer
od 8.7.2025 3.4tis
Zatímco takzvaný tunguzský meteorit už je záhada poněkud profláknutá, o jiné sibiřské podivnosti ví jen málo kdo - a přesto je kolem ní otazníků mnohem víc. Útvar nejčastěji označovaný jako Patomský kráter nebo Kolpakovův kužel leží v irkutské oblasti přibližně 360kilometrů od města Bodaibo a přestože se záhadou jeho vzniku zabývá řada vědeckých i méně vědeckých hypotéz, žádná beze zbytku nevysvět
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz