Místa, která některým lidem dodávají klid, mohou v jiných vyvolávat hrůzu. Jedním takovým místem je i kukuřičné pole. Obklopená takovými poli žila na americkém venkově i Jennifer Lozano.

A kukuřicí se procházela velmi ráda, dokud se jí nestala podivná a děsivá příhoda.

Jennifer žila se svou rodinou na samotě obklopené lány kukuřičných polí. Možná právě proto jí vysoká kukuřice nikdy nepřipadala děsivá. Jako mladá dívka v ní Jennifer dokonce nacházela klid a útočiště.

To se ovšem změnilo po sérii děsivých událostí, ke kterým došlo při jedné z obvyklých večerních procházek.

„Už jsem se vracela domů. Šla jsem po pěšině mezi polem a lesem, když jsem mezi stromy zahlédla nějaký pohyb. Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost, ale po chvíli jsem pohyb zaznamenala znovu.

Zastavila jsem, a v ten moment na cestu z lesa vyběhlo děsivé stvoření,“ popsala setkání Jennifer.

Zběsilý útěk

Tvor byl prý něco přes metr vysoký a měl černou kůži. Podle dívčina popisu stál na zadních a měl dlouhé ruce zakončené drápy nebo dlouhými nehty. Navíc vypadal celý polámaný, jako kdyby ho právě srazilo nákladní auto. A páchnul prý podobně jako spálené vlasy.

„Poté ten tvor náhle začal křičet jako smyslů zbavený. Vylekala jsem se, proběhla kolem něj a utíkala co nejrychleji domů. Cítila jsem, že mě ta příšera pronásleduje,“ svěřila se Jennifer.

Dívka prý cítila, jak se k ní tvor blíží. Když se ohlédla, viděla, jak za ní pospíchá trhanými pohyby a při běhu si pomáhá i horními končetinami. „Doběhla jsem až domů a prudce zabouchla dveře.

Ještě než jsem své matce stačila vysvětlit, co se děje, začaly se u dveří ozývat hlasité rány. Zamknuli jsme dveře a téměř hodinu poslouchali, jak do nich a zdí domů něco buší.

Poté se z práce vrátil můj otec, který okolo domu neviděl nic podivného.“ uzavřela příběh Jennifer. S podivným tvorem se rodina už nikdy nesetkala.