Pověsti o takzvané Divoké honbě se v našich zemích objevují více v Čechách než na Moravě. Honba má zpravidla podobu vojska mrtvých, které se cvičí ve zbrani nebo hoduje u ohně a okolo půlnoci dramaticky táhne krajem.

Příběhy o tomto strašidelném jevu se vyskytují i ve Francii, v Polsku, Irsku nebo na Balkáně.

Efekty fenoménu

Většinou je tato honba údajně provázena bouří, vichřicí, hvízdáním až ohlušujícím hukotem, děsivým psím štěkotem, dusotem kopyt či démonickým smíchem.

Součástí Divoké honby má být nejen její vůdce – lovec, ale zúčastňovat se této děsuplné jízdy mají i nejrůznější stvoření – pekelné kočky a psi, vlkodlaci, duchové, démoni, bezhlaví myslivci a další strašlivá zjevení.

Brány do říše mrtvých?

Existuje též hypotéza o bránách, které spojují různé reality, z nichž lovci mohou vyjíždět. Některé cesty se podle lidí odjakživa táhly velmi daleko, klikatily se mezi lesy, až znenadání zmizely.

Lidé si nebezpečná místa, kde cesty mizely, označovali kupříkladu mohutnými balvany nebo vysokými dřevěnými kůly, opracovanými například do podoby ochranných zvířat. Jednalo se snad o brány při vstupu do říše mrtvých?

Jiné světy, různé reality ?

Mohli jimi prý údajně procházet pouze jen velcí kouzelníci, navíc s ochrannou maskou na obličeji, skrze níž měli vidět jiné světy. A rovněž také někteří významní hrdinové.

Vstupovali tam snad kupříkladu i udatní rytíři, kteří s sebou brávali lovecké psy a pořádali štvanice na podivná podsvětní zvířata?

Stávalo se v některých případech, že lovec nemohl při návratu najít zpáteční cestu, bránu vyznačenou vztyčenými vysokými kameny, dvojicí skal či průchodem skrze jeskyni a zůstal v tom cizím světě již navěky uvězněn?

Marně pak mohl nekonečně dlouho bloudit po okolí, čím dál tím víc se podobal děsivému přízraku, cáry špinavých šatů mu visely na těle a meče i dýky měl již dávno zrezlé.

Mohl pak snad někdy při hledání cesty zpět už v tomto zuboženém stavu vyjet do jiného času a jako ničivá vichřice se přehnat nad krajem, jenž svým divokým vzhledem až neskutečně děsil a ve kterém ovšem sám již nic nepoznával?