Uměleckou perlou jihovýchodní Moravy v okrese Hodonín lze bezesporu nazvat zámek Milotice. Kdysi ve 14. století byla na tomto místě vodní tvrzí, která byla koncem 16. století přestavěna na renesanční zámek.

Současnou barokní podobu získal během další přestavby v 18. století jako komplex budov, obsahující kromě vlastního zámku také jízdárnu, konírnu, oranžerie a francouzský park, včetně bažantnice.

Když se ale vrátíme zpět do dřívějších časů, zjistíme, že i tento zámek ukrývá něco tajemného ze své historie. Jeden z mladých majitelů si užíval života plnými doušky. Pořádal hony, skvělé bály a hostiny pro šlechtu z širokého okolí.

Jeho bouřlivý život se však nelíbil jeho mladé manželce. Ta před bujarými oslavami v sálech zámku dávala přednost klidu ve svých komnatách, kde se věnovala šití.

Nebo ráda vedla dlouhé rozhovory s mladým zámeckým kaplanem, který chápal její pocity lépe, než manžel. Ten jí neustále vyčítal, že se vůbec nevěnuje jeho hostům.

Hraběnka se ráda po ránu procházela po parku, kde se obvykle potkávala s mladým kaplanem, což hrabě snášel dost nelibě. Zřejmě na náklonnost manželky ke kaplanovi žárlil. Jednou se nenadále potkala po ránu v parku s manželem, který měl sebou pušku.

Ten jí popřál hezkou zábavu a údajně odjel na lov. Když se po chvíli objevil kaplan a galantně hraběnce políbil ruku, ozvala se rána a kaplan padl mrtev k zemi.

Vraha se ovšem nikdy nepodařilo vypátrat, neboť ani hraběnka na svého muže žádné podezření neuvrhla, i když věděla své.

Toho dne však oblékla černé šaty, které každodenně nosila až do své smrti. Proto ji poddaní na panství neřekli jinak, než Černá hraběnka. Jak to bylo dál s ostatními aktéry příběhu, dnes již nevíme.

Ale traduje se, že až do dnešních časů lze občas zahlédnout, jak se duch kaplana a hraběnky, oba v černém, spolu procházejí krásným parkem milotického zámku.