K legendám o brněnském podzemí patří příběh hraběnky Amálie. Ve sklepeních prý vraždila milence a bloudí tam dodnes.

Šlechtický rod Bubnů patří k nejstarším v českých zemích, o kterém jsou zmínky již ve 14. století. Hraběnka Amálie z tohoto rodu je skutečnou postavou, která v devatenáctém století žila v Brně.

Narodila se někde kolem roku 1807 až 1810 a dožila se vysokého věku. Amálie z Bubna-Litice zemřela v roce 1900, devětatřicet let žila jako vdova. Za mlada byla hezkou a obletovanou ženou. Pokud úmysly nápadníků nebyly falešné, tak bylo vše v pořádku.

Ale nesnášela ty, kteří se jí dvořili jen pro peníze a postavení. Sklepení domu s číslem 13 na brněnském Zelném trhu bylo svědkem lásky, ale i pomsty a vražd.

Několik proradných milenců po večeři uspala jakýmsi lektvarem a pak ho zatáhla do sklepení, kde se ho ranou nožem do srdce zbavila.

Ale i po smrti duch hraběnky bloudí sklepením pod Zelným trhem. S nezbytnou holí a nožem v ruce, oděná v tehdejších hraběcích šatech. Po cestě poklepává hůlkou po podlaze, aby se ujistila, že těla jejích obětí jsou dobře ukryté. Potom se vždy chraplavě zasměje a pokračuje ve své obhlídce.

Dnes se do podzemí mohou podívat i turisté s průvodcem. S hraběnkou se nesetkávají, její čas je až po nocích. Také s duchy zavražděných milenců se nesetkají, kromě jednoho zajímavého artefaktu.

Je to kamenné lidské pozadí, kdy jedna z obětí se pokoušela na poslední chvíli utéct. Ale uvízl ve stěně sklepa, kdy jeho část těla zkameněla. Traduje se, že pokud se ho dotkne žena, budou se jí celý rok plnit všechna přání. Na rozdíl od mužů, kterým přináší celý rok smůlu.