Jen asi 50 metrů od řeky Opavice, která tvoří státní hranici s Polskem, stojí zámek Linhartovy. Tato rozsáhlá čtyřkřídlá stavba s typickou válcovou věží, je asi 10 km za Krnovem. Také si prožila, jako řada jiných zámků, období vzestupů a pádů.

V našem případě nemá smysl procházet jeho bohatou historií, ale zaměříme se jen na jeden z jeho příběhů.

Součástí zámku je rozsáhlý park s celou řadou zajímavých stromů. Například dva kaštany, rostoucí blízko sebe, na jaře připomínají dva milence. Nejstarším stromem je však statný dub, jehož stáří se odhaduje na 850 let.

Právě k němu se váže zajímavá příhoda. Tehdejší držitel zámku Josef Sedlnický, který zastával v letech 1817–1848 zastával místo vedoucího rakouského dvorského policejního úřadu, se zřejmě rád chlubil.

Z cest si odněkud přivezl jako osobního sluhu tmavého mouřenína. Dnes by se dalo říci, že byl jakýmsi bodygardem svého pána. Jeho svaly dávaly tušit jeho sílu. Však také pán byl přesvědčen, že ho nikdo nemůže porazit.

Ale jeho soused, hrabě Arc ze zámku Hošťálkovy byl přesvědčen, že jeho poddaný, jakýsi chasník Hans, má větší sílu. Nakonec se vsadili o slušnou sumu peněz.

K souboji došlo na zámku Linhartovy, právě pod oním dubem. Mouřenín prudce útočil, používal různé triky a chvaty, zatímco Hans jen odrážel výpady, aniž by sám cokoliv vymýšlel. Když už toho bylo dost, tak Hans pouze sevřel svého soka v náručí.

Když je po chvíli uvolnil, mouřenín spadl mrtvý k zemi. Z tučné výhry dostal Hans také něco peněz, ale takováto výhra jej příliš netěšila, neboť při tom zabil člověka.

A mouřenín byl zřejmě za svou porážku prokletý Sedlnickým. Jeho tělo bylo pohřbeno přímo pod oním dubem, kdy svedl poslední zápas. Ale jeho duch se občas objevoval v zámeckých komnatách. Zřejmě hledal vysvobození z prokletí a klidné spočinutí v hrobě. Doufejme, že se mu to již podařilo.