Lidé jsou toho přesvědčení, že když evoluce nabízí odpovědi na změny života, měla by také vysvětlovat i jeho vznik. I přes všemožná zjištění, jakými jsou nejrůznější adaptace v průběhu času, však evoluce dosud není schopna objasnit skutečný původ života.

S evoluční teorií je možné nahlédnout o mnoho let zpět až k tzv. LUCA (Last Universal Common Ancestor = poslední univerzální společný předek). Řeč je o jakémsi hypotetickém jednobuněčném organismu, z něhož se podle odborníků nejspíš vyvinul život na naší planetě Zemi.

Pozorováním genů a srovnáváním genových souborů organismů ze dvou nejstarších větví stromu života – linie bakterií a linie archea a eukarya, vede k domněnkám, že LUCA žil zhruba před 3,8 miliardami let a zahrnoval asi 100 genů. I když jistá vodítka existují, vznik života zůstává opředen rouškou tajemství.

Lze ji otestovat?

Podle některých tvrzení se evoluce údajně pro svůj pomalý průběh nedá testovat – chyba lávky. Hmyz a mikrobi se rozmnožují takovou rychlostí, že je velice jednoduché v laboratoři studovat jejich evoluci.

S pozorováním evoluce jako takové je to trochu složitější, genetické změny se předávají po mnoho generací, než se docílí toho, aby byl jejich obraz zřetelný. Při délce života živočišných druhů je obtížné sledovat jejich vývoj před našimi zraky.

To ale není důvod, proč by nemohla být evoluce pozorována v reálném čase. Ukázkovým příkladem jsou naši čtyřnozí mazlíčci – psi.

Po staletí se člověk pomocí šlechtění snažil u jednotlivých ras vyzdvihnout určité přednosti, např. dobrý čich a zrak u loveckých plemen nebo dvojitá srst u pasteveckých psů.

Dopad tohoto vývoje lze sledovat přímo dnes jak v pozitivním světle, tak také v tom negativním v případě přešlechtěných plemen náchylných na různá onemocnění.

Příklady pro a proti

Jiným příkladem je vývoj motýla pojmenovaného jako drsnokřídlec březový (Biston betularia), tomu v minulosti skýtaly úkryt břízy, proto byla jeho barva bílá, aby splynul s okolím.

V dobách průmyslové revoluce, kdy bylo v Británii v ovzduší přítomno mnoho sazí, profitovaly naopak tmavě zbarvené můry, jejich počty tak vzrostly a tento genetický rys předaly dál.

Z bílého motýla se tak kvůli zničené přírodě stala černá můra.