Kynologové si možná poklepou na hlavu a znalci příběhu Sherlocka Holmese utrousí cosi o literární fikci. Jak se však říká: na každém šprochu pravdy je trochu. Možná skutečně ten strašlivý pes baskervillský existoval…
Pes baskervillský je příběh z pera britského spisovatele Arthura Conana Doyla. Dílo je inspirované legendou o ďábelském psovi nadpřirozeného původu. Kniha se stále těší zájmu čtenářů. Námět si oblíbili i filmaři.
Od lišáka k psovi
Sir Arthur Conan Doyle začal na knize pracovat po svém návratu z Jižní Afriky, kde se jako lékař-dobrovolník účastnil búrské války.
Se zpracováním tématu o mysteriózní psovité šelmě pomohl spisovateli novinář Bertram Robinson působící v redakci periodika Daily Express. Zajímavé je, že hororové téma se zvířetem v hlavní roli, se objevilo i v jiném díle slavného spisovatele.
Šlo o povídku Král lišek, která vyšla časopisecky již v roce 1898. Badateli je uznávána jako regulérní předstupeň k románu Pes baskervillský. V povídce si Doyle umně pohrává s temnými gotickými motivy i nadpřirozeným zvířetem.
Dodejme, že sám spisovatel byl nadšeným účastníkem honů na lišky. Mohl tak do povídky zasadit i osobní zkušenosti.
Entita černého psa
Inspirací pro napsání Psa baskervillského byl prý příběh jistého Richarda Cabella z Brook Hall v Devonu. Cabell byl skutečnou historickou postavou, jeho hrob stále najdete v městě Buckfastleigh.
Na jeho pohřbu se prý objevila celá smečka mysteriózních černých psů. Nejen devonský, ale celý britský folklór je pomyslným přecpaným psincem, kde se to černými psy doslova hemží.
Černý pes se žlutýma očima je zde chápán jako ďábelská entita. Existuje mnoho pozorování, včetně těch z moderní doby, která takové psy popisují. Občas se objeví i jejich stopy.
Mohlo existovat na britském venkově nějaké neznámé plemeno volně žijících psů, které například náhodným křížením dosáhlo ďábelského výrazu i povahy? To je otázka, nad kterou by se určitě kriticky zamyslel i sám slavný detektiv.
