Poprvé tento termín najdeme v díle římského básníka Lucana v prvním století našeho letopočtu. Furor Teutonicus – Teutonská zběsilost. I v bojích ostřílení Římané si všimli neuvěřitelné zuřivosti, zběsilosti chcete-li, se kterou bojovaly germánské kmeny. Co mohlo být její příčinou?

Vznik latinské fráze Furor Teutonicus je spojován s vojenskými operacemi proti germánským kmenům v roce 113 před naším letopočtem. Tehdy se armáda římské republiky setkala s germánskými kmeny ve východních Alpách.

Římané podcenili vojenské schopnosti germánských kmenů a prohráli bitvu u Noreie. Nejzuřivěji si prý v bitvě počínal germánský kmen Teutonů.

Hysterie či psychologická zbraň?

Postupem času se z fráze Furor Teutonicus stalo okřídlené rčení, které bylo vztahováno na všechny germánské kmeny, nejen na kmen Teutonů. Římany opravdu zarážela neuvěřitelná zuřivost, se kterou germánští muži bojovali.

Samotné římské legie vystavovaly na odiv spíše svoji disciplinovanost, taktiku a strategii. Furor Teutonicus byl fenomén, který Římany děsil. Badatelé se snažili rozkrýt příčiny i důvody takového chování.

Šlo pochopitelně o formu psychologického boje. Chování bojovníků „a la Furor Teutonicus“ děsilo dlouho před tím, že než byl první meč vytažen z pochvy, napnuta první tětiva, vystřelen první šíp…Mohlo se tak jednat o cílené zastrašování protivníka.

Ovšem, na pouze předstíranou zuřivost bylo chování germánských bojovníků příliš opravdové a autentické. Zde se pak nabízí teorie davové hysterie, jakéhosi kolektivního šílenství. Ze hry není ani působení drog umocněných prováděním kolektivních rituálů před bojovou akcí.

Hrůza Teutoburského lesa

Ve správnosti fráze Furor Teutonicus se římští legionáři i jejich velitelé utvrdili i v souvislosti s krutou bitvou v Teutoburském lese na podzim roku 9 našeho letopočtu, která znamenala úplné zničení tři legií.

Jednalo se o vojenské střetnutí mezi římskými vojsky v čele s Publiem Quinctiliem Varem a germánskými kmeny vedenými náčelníkem Arminiem. Výsledek bitvy byl jednou z největších římských porážek v historii.

Furor Teutonicus však nemuselo znamenat jen „označení teutonské zběsilosti“ přímo v bitvě. Historická literatura zmiňuje i příklad, kdy mělo bylo po porážce teutonských oddílů vojskem Gaia Maria vzato do otroctví 300 teutonských žen.

Ty však místo zajetí raději zvolily smrt i se svými dětmi. I toto bylo římskými historiky pokládáno za další důkaz fenoménu Furor Teutonicus.

Epilog

Frází Furor Teutonicus operoval i Julius Caesar, když žádal, aby byly v souvislosti s obranou před germánskou expanzí podnikány i preventivní vojenské útoky, aniž by k nim musela být konkrétní příčina.

V dalších staletích se fráze Furor Teutonicus proměňovala v charakteristiku, která se vztahovala obecně k německé expanzi a její zuřivé, zběsilé vojenské síle. Frázi Furor Teutonicus používal za druhé světové války v rámci vysílání BBC i československý ministr zahraničí Jan Masaryk.