Na přelomu 19. a 20. století se kromě jiných hnutí zrodí i Hermetický řád zlatého úsvitu, který vychází ze zednářství, ale najdete v něm mnohem větší míru rituální magie a praktického okultismu.
Zednáři jsou zkrátka pro mystiky ze Zlatého úsvitu příliš debatním klubem a málo skutečnými mágy.
Různé odnože tohoto řádu existují až do současnosti, i když se mezi sebou navzájem přou o to, který je ten jediný a pravý.
Tajní vládci na třetím stupni
Pod hlavičkou Zlatého úsvitu se skrývají hned tři řády, které se liší hloubkou vyučovaných tajemství a také mírou utajení.
Členové nižšího stupně nemusí o existenci vyššího stupně vůbec vědět nebo alespoň až do okamžiku svého vyššího zasvěcení nevědí, co je přesně předmětem jeho činnosti.
První řád se věnuje studiu čtyř klasických živlů, astrologii, vykládání tarotových karet a věštění. Druhý řád, který nese název rudé růže a zlatého kříže, se věnuje klasické magii včetně astrálního cestování a alchymii.
Nejtajnější je pak třetí řád označovaný jen jako „tajní vládci“. Ti mají údajně ovládat všechna tajemství magie a jiných skrytých umění a ze zákulisí řídit oba nižší kruhy učedníků.
Brána střežená mečem
Protože jsou vyšší rituály drženy v přísné tajnosti, máme informace hlavně o nižších zasvěceních Zlatého úsvitu. Třeba o přijímání novice.
Přítomni jsou zástupci druhého řádu (tajní vládci se ani nižším zasvěcencům neukazují) a celá ceremonie se odehrává před oltářem. Na oltáři leží položený kříž, rudá růže, lampa, pohár s vínem a kus chleba se solí.
Brána, kterou má adept symbolicky projít, je hlídána strážcem s mečem. Adept musí správně zodpovědět mystické otázky a prokázat, že dosáhl porozumění tajným naukám. Pak slíbí věrnost řádu a zaváže se uchovávat jeho tajemství.
Na závěr přípitek
V samotném závěru ceremonie obřadníci sundají adeptovi provaz, kterým je opásán, čímž ho symbolicky osvobozují, a přes ramena mu dají plášť, který je znamením jeho nového zasvěcení.
Hlavní celebrant pak s adeptem pije z jednoho kalichu víno, aby se tak ukázala jeho nová příslušnost k řádu. Podobné rituály se praktikují od konce 19. století až dodnes, s různými variantami.