„Je to hrůzná podívaná,“ říká novinářům Asuman Mugenyi, mluvčí policie v africké Ugandě. V jeho očích se ještě teď odráží zděšení nad scénou, která se mu naskytla v kostele v Kanungu na východě země.
„Jenom u dvou či tří těl lze říci, zda to byli muži nebo ženy.
Zbytek těl již nepřipomíná člověka.“ Těmito slovy Mugenyi komentuje událost ze 17. března 2000, kdy v kostele uhořelo na 500 stoupenců Hnutí za obnovu desatera božích přikázání včetně několika desítek dětí. Tím ale série otřesných nálezů teprve začíná.
Během následujících 14 dnů na pozemku bývalého kněze Dominika Kataribaba, který byl z církve vyloučen, vyšetřovatelé najdou masový hrob se 73 těly. Dalších 28 následujícího dne objeví pod podlahou jeho domu. Kataribaba sám údajně uhořel v kostele.
Masové hroby jsou odhalovány také na kultovních místech sekty. V jednom je přes 140 mrtvých, další ukrývá 20 těl, zejména dětí a žen. Šest těl je uzavřeno na toaletách sídla sekty. Většina obětí byla uškrcena. Celkem je napočítáno bezmála 800 mrtvých! Kdo za vraždami stojí?
Vražda, nebo sebevražda?
Je středa 15. března 2000. Stoupenci Hnutí za obnovu desatera božích přikázání (církve, která byla oficiálně uznána vládou) se shromažďují v Kanungu. Chtějí si zde užít svou poslední hostinu. Členů církve je podle odhadů asi tisícovka.
Na hostině spořádají tři statné býky a 70 beden sodovky. Další den obcházejí okolní vesnice a loučí se se svými sousedy. K večeru zabalí do kufrů veškeré osobní věci, cennosti a peníze utržené z prodeje vlastního majetku a vše zapálí.
V pátek ráno se několik stovek lidí odebere do kostela. Hodiny věnují zpěvu a modlitbám. Co následuje pak, nedokáže nikdo s přesností určit. Kostel se ocitne v plamenech, ven však nikdo nevyjde.
„Věděli, že zemřou 17. března, protože Panna Marie jim slíbila, že se ráno objeví u tábora a vezme je do nebe,“ vypovídá pro ugandské noviny Anastasia Komuhantiová, která některé členy sekty osobně znala. Tak to alespoň sliboval prorok sekty Joseph Kibweteere.
Co se v kostele vlastně odehrálo? Ačkoliv se zprvu hovoří o masové sebevraždě, později vyšetřovatelé své stanovisko přehodnocují.
Kam zmizeli vůdci?
Hnutí působí už od roku 1980 a mnoho lidí jej považuje za mírumilovné. Jeho cílem je šířit slovo Ježíše Krista. Aby stoupenci zabránili zatracení v apokalypse, musí striktně dodržovat Desatero.
Drží pravidelné půsty, v pátek a v pondělí mohou jíst jen jedno jídlo. Sex mají zakázaný stejně jako použití mýdla. Důraz na Desatero je tak silný, že členové odmítají o kultu promluvit, aby neporušili osmé přikázání:
„Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.“ Prorok Kibweteere později zvěstuje konec světa, který stanovuje na 31. prosince 1999. Když nenastane, mění svou předpověď na 31. prosince 2000. Ale možná ze strachu z opětovného selhání se nakonec rozhodne nařídit sebevraždu a pozabíjet ty, kteří ji odmítli.
Policie u kostela nachází velký buben, v němž byla zřejmě umístěna hořlavina. Některé stopy prý nasvědčují tomu, že lidé byli zavražděni. Kibweteere a další šéfové sekty však prý den před neštěstím prchli. Kdo tedy v kostele zabíjel?
