Hrad Sovinec stojí na skalnatém výběžku v horském údolí Nízkého Jeseníku asi 30 kilometrů severně od Olomouce. Je to místo, o kterém se vypráví celá řada znepokojujících příběhů.
Na návštěvníky zde údajně z nevysvětlitelných důvodů dopadají depresivní pocity a například na pátém nádvoří není radno pobývat v noci o samotě. Můžete se zde prý totiž střetnout s agresivními duchy zemřelých obyvatel hradu.
Několik kamarádů se před několika lety rozhodlo navštívit hrad Sovinec na skalnatém ostrohu nad stejnojmenným městečkem v okrese Bruntál. Když se ocitají před jeho branami, stane se cosi neuvěřitelného.
Přímo před nimi stojí muž v otrhané švédské vojenské uniformě a měří si je očima podlitýma krví. Návštěvníci se zarazí a začnou nejistě couvat. Voják zůstává bez hnutí na místě a stále je probodává pohledem.
Turisté si nejsou jisti, zda se nejedná o herce a na hradě právě neprobíhá nějaká rekonstrukce historických událostí. Vtom muž udělá krok vpřed a přímo před zraky návštěvníků mizí…
V obležení duchů
Samotný hrad Sovinec zakládají kolem roku 1332 příslušníci rodu „páni ze Sovince“. Od té doby jeho sláva roste. Vzhledem k jeho strategickému umístění se zde odehrává řada bitev.
Během husitských válek (1419–1434) i během třicetileté války (1618–1648) na něm i v jeho okolí umírá za hrůzných podmínek mnoho lidí.
V blízkých lesích se prý dodnes zjevuje přízrak mrtvého švédského vojáka, jenž působí, jako by netušil, že je mrtvý, a neustále se vrací z krvavé bitvy. Někteří návštěvníci rovněž často tvrdí, že na hradbách hradu se zjevuje děsivá černá paní.
Snad nejčastěji však mají lidé husí kůži při návštěvě proslulého pátého nádvoří. „To, že na něm straší, už je docela známo.
Komu se tam podaří pobýt nějaký čas v noci, vždy odchází – a to docela rychle – s mrazením v zádech,“ uvádí pro ENIGMU kastelánka hradu Kateřina Jarmarová. Podle ní se na něm totiž ozývají tajemné zvuky, které se nedají nijak racionálně vysvětlit…
Smutná minulost
„Sovinec je sice starý hrad plný bouchajících oken a praskajících podlah, ale jak si lze vysvětlit to, že se tam bouchání a praskání ozývá v noci i za úplného bezvětří? A proč je tam slyšet ržaní koní?“ říká Kateřina Jarmarová.
Jednoznačnou odpověď nikdo nezná. Na hrad se podle kastelánky v minulosti vydal muž zabývající se proutkařením a ten jí sdělil, že pod pátou hradní branou podle všeho kdysi došlo k velké tragédii.
„Pán říkal, že možná kdysi dávno došlo na pátém nádvoří k nějakému neštěstí nebo požáru a všechno osazenstvo hradu se pokoušelo v panice utéct jediným východem – právě touto pátou hradní branou, a je velmi pravděpodobné, že jich tam několik v tlačenici zahynulo ušlapáním v davu,“ vysvětluje Jarmarová.
Brána je totiž velmi úzká a dlouhá. Dnes pod ní nikdo nechce dlouho stát, protože se zde každého zmocňují tísnivé pocity. Straší snad na hradě duše někdejších obyvatel, které nedošly pokoje?
