Na vesnickém hřbitově v San Bernardu v Kolumbii se už několik desítek let pohřbení nebožtíci sami od sebe mumifikují. Vědci si přitom marně lámou hlavu, co se to děje. Činí tak jeden nebožtík po druhém. Co se odehrává v zázračné zemi plné zachovalých zemřelých?

Prostorem vesnického hřbitova v kolumbijském San Bernardu, ležícím asi 100 km jižně od Bogoty, se rozprostírá posvátné ticho.

Nový hrobník Eduardo Cifuentes si chystá nářadí, které mu poslouží pro přesun nebožtíků z hromadných hrobů, aby získal místo pro nové přírůstky. Po chvilce odkrývání betonových desek se však nestačí divit.

Místo beztvaré haldy zetlených těl pozoruje těla perfektně zachovalá, která jsou navíc vyrovnaná jako v regále. Protře si tedy raději zrak, aby se ujistil, že nemá vidiny. Neuvěřitelná podívaná však nemizí.

Naopak, stejně jsou na tom i nebožtíci položení hlouběji. To přece není možné! Všude na světě by taková situace byla absurdní, ale v San Bernardu už lidé cosi tuší. Není to poprvé, co byla z hrobu vyjmuta perfektně zachovalá mumie. Jaké kouzlo to panuje na jihoamerickém hřbitově?

Vypadají téměř jako živí

První mumie se v San Bernardu začínají objevovat už na sklonku 50. let minulého století.

„Když rodiny v roce 1957 začaly na místním hřbitově exhumovat ostatky svých blízkých, postupně se začaly objevovat první mumie,“ uvádí místní farář Carlos Julio Cardenas Torres. Mají zachovanou kůži, oblečení i vlasy.

Před uložením do hrobu přitom zesnulí nebyli nijak balzamovaní. Místní chudinské obyvatelstvo by si to ani nemohlo dovolit. O pravosti těl svědčí také grimasy nebožtíků. Jsou totiž pochováni přesně tak, jak zemřeli.

Zesnulí přirozenou sešlostí věkem leží v hrobech s klidným výrazem ve tváři, zatímco jiní nebožtíci děsí svým zkřiveným výrazem. Všichni do jednoho však vypadají, jako by zemřeli teprve nedávno. Jen trochu zhnědli.

Stojí za tajemstvím strava?

Všechny pokusy objasnit záhadu prozatím ztroskotaly a místní i odborníci už nevědí, jak si tento zvláštní stav vysvětlit. Někteří přicházejí s názorem, že za vše může tradiční místní plodina čajot, jelikož roste všude kolem.

Jak by ovšem mohla ovlivnit vznik mumií? Možnost, že záhada souvisí s konzumací specifických plodin, však připouštějí sami obyvatelé San Bernarda. Potíž je v tom, že takové plody jedí i lidé v okolí a jejich hřbitovy jsou plné ztrouchnivělých pozůstatků.

Svoji roli zřejmě hraje také to, že hřbitov byl v polovině 20. století v rámci San Bernarda přesunut. Na starém místě k přírodní mumifikaci totiž údajně nedocházelo.

„Nevím, co se to tu děje, ale na starém hřbitově se tohle nikdy nestávalo, nikdy,“ svěřuje se znepokojený starousedlík. Je možné, že se na zvláštním stavu zemřelých podílí místní půda nebo zplodiny či plyny v ní uvolněné? Vše bude předmětem dalšího zkoumání.