V Portugalsku se objevuje nezvyklý a poněkud morbidní problém, který komplikuje provoz řady hřbitovů. Na některých pohřebištích se těla zesnulých nerozkládají obvyklým způsobem, takže je nelze exhumovat a uvolnit místo pro další pohřby. Odborníci hledají příčiny tohoto jevu, jednoznačné vysvětlení ale zatím nemají. V 50. a 60. letech 20. století se mno

Na pohřebišti Zelenyj Yar na Sibiři kopali archeologové více než dvacet let, místo ale stále obestírá mnoho záhad. Kdo byli lidé, jejichž mumie zde objevili? Mohli skutečně pocházet až z daleké Persie? Vykopávky provází různá neštěstí a těžkosti, způsobují to snad duchové těchto dávných obyvatel? Archeologický komplex Zelenyj Yar, ležící nedal

Na portugalských hřbitovech se děje něco, co znepokojuje odborníky i veřejnost. Těla zemřelých se na mnoha místech přestávají rozkládat, a hřbitovy tak narážejí na nedostatek prostoru pro nové pohřby. Vědci už se snaží záhadě přijít na kloub, odpověď ale zatím nemají. V 50. a 60. letech 20. století se mnoho farností v Portugalsku potýká s kritickým nedost

Malou kryptu, ve které se tísní asi deset lidí, osvětlují pouze lucerny a svíčky. Kněz pomalým hlasem odříkává litanii. Odněkud se ozývá pláč. Když je obřad u konce, schází se zástupci vlivné sicilské rodiny s kapucínským mnichem, který má na starosti uzavírání dohod. Vyjednávání probíhá jen krátce. Na závěr předává hlava rodiny mnichovi váček napěchovaný mincemi a spokojeně odchází domů. [galle

Rudé náměstí v Moskvě je 19. března 1934 plné návštěvníků, z nichž většina míří do mauzolea ruského komunistického politika Vladimira Iljiče Lenina (1870–1924). Společně s davem pomalu kráčí i 46letý Rus Mitrofan M. Nikitin. Na první pohled se nijak neliší od ostatních. Na lidi, kteří přicházejí oslavit komunistického revolucionáře, se usmívá a trpělivě stojí ve frontě, aby mohl alespoň na chvíli

Když v roce 1835 objevili dánští kopáči rašeliny tělo ženy, o které si mysleli, že byla vikinskou královnou, byl to teprve začátek. Velké objevy začínají přicházet až s nedostatkem uhlí za světové války, kdy se rašelina začala těžit intenzivněji. Nálezů těl v bažinách na severu Evropy jsou v průběhu 20. století dokonce stovky! Tou nejslavně

Stát Wyoming na americkém středozápadě je svého času oblíbeným cílem zlatokopů. Někteří z nich hledají štěstí v člověkem téměř nedotčeném pohoří San Pedro. Kamenité hory v sobě ukrývají nespočet dutin a malých či velkých chodeb vyhloubených miliony let trvající erozí. Tím nejzajímavějším, co se v horách skrývá, je až do roku 1932 zlato. Jenže pak, v říjnu toho roku, na úpatí San Pedro dorazí dva z

Když se manželé Simonovi 19. září 1991 vracejí z horské túry, všimnou si, že z ledu trčí lidská hlava a ramena. Nejprve se domnívají, že jde o nějakého ztraceného horolezce, který tu zahynul. Čas od času k podobnému neštěstí vysoko v horách přece dochází. Tělo leží v nadmořské výšce 3210 metrů, daleko od jakékoliv pomoci, a není vyloučeno, že nebožáka překvapilo nepříznivé počasí, nebo dokonce lav

Buddhističtí mniši jsou již po tisíce let společenstvím obestřeným řadou záhad. Tajemný je i jejich vztah k mrtvým. Těm největším duchovním osobnostem se údajně dostává nezvyklé péče o jejich zemřelé tělo. Ovšem to, co nalezli vědci v tisíc let staré soše Buddhy, předčilo vše. Ukrývají se v ní totiž ostatky mnicha!  V bíle vymalované místnosti ve

Na vesnickém hřbitově v San Bernardu v Kolumbii se už několik desítek let pohřbení nebožtíci sami od sebe mumifikují. Vědci si přitom marně lámou hlavu, co se to děje. Činí tak jeden nebožtík po druhém. Co se odehrává v zázračné zemi plné zachovalých zemřelých? Prostorem vesnického hřbitova v kolumbijském San Bernardu, ležícím asi 100 km jižně