Nejtajemnější ruské jezero Labynkyr prý obývá Nesski, rusky znějící obdoba slavné Nessie, dříve známé spíše jako ďábel či čert. Navzdory skeptickým hlasům důkazů o jeho existenci nebezpečně přibývá.

Jakutští lovci dokonce tvrdí, že v jezeře žije hned několik exemplářů záhadného tvora! Žije v jeho ledových vodách tvor z pravěku, jak někteří tvrdí?

Legendární lochneska zůstane zřejmě už navždy tím nejslavnějším jezerním monstrem, za nímž všechna ostatní dalece zaostávají.

Přesto však kryptozoologové nepřestávají upozorňovat i na další tajemné tvory, obvykle s dovětkem, že právě tento méně známý kryptid si pozornost vědců zaslouží mnohem více.

Rovnou několik takových tvorů prý přežívá v ledových vodách sibiřského jezera Labynkyr na východě Jakutské republiky. Dospělý jedinec je prý asi deset metrů dlouhý a jeho charakteristickým znakem je velká hlava na dlouhém krku.

Jeho popis se stejně jako v případě dalších jezerních monster blízce podobá druhohornímu plesiosaurovi.

Zatvrzelí skeptici nad podobnými popisy jen otráveně obrací oči v sloup, ale nepopiratelným faktem zůstává, že důkazů o existenci čehosi velkého ve vodách Labynkyru stále přibývá.

Mohl snad pravěký tvor v malých koloniích nějakou souhrou šťastných náhod přežít v izolovaných oblastech? Pokud ano, Labynkyr by mohl být ideálním místem, kde začít hledat.

Bratr z Ruska

Labynkyr se nachází uprostřed zcela pusté sibiřské tajgy, člověkem téměř nedotčené. Nejbližším obydleným místem je 105 km vzdálená osada Tomtor a jen čas od času se u břehů jezera objeví jakutští lovci.

Ti k němu přistupují s největší opatrností, dobře totiž ví, že pod hladinou může číhat tlama plná zubů, která patří obrovskému tvoru.

Místní domorodci mu říkají „ďábel Labynkyru“, v současnosti se ale používá i jméno Nesski, z něhož je zcela patrné, že zdejší tvor je ruským bratrem legendární Nessie ze skotského jezera Loch Ness. Může i na Sibiři žít podobné jezerní monstrum?

Přestože zatím nikdo nepředložil naprosto přesvědčivý důkaz, jsou kryptozoologové optimističtí.

Nepřímých důkazů a věrohodných svědectví je totiž celá řada, a pokud by se někde na planetě měl ukrývat dosud neobjevený tvor, mohlo by to podle nich být právě v Labynkyru!

Velká plocha uprostřed ničeho

Rozloha Labynkyru je dokonce o něco větší než domovské jezero slavnější nestvůry. Se svými 61 kilometry čtverečními odpovídá například rozloze jihočeského města Tábor. Maximální hloubka dosahuje 80 metrů.

To dává poměrně dost prostoru pro život i většímu zvířeti. Navíc se proslýchá, že Labynkyr je podzemní chodbou spojen se sousedním jezerem Vorota, ve kterém rovněž dochází k pozorování záhadného monstra. Je to jen náhoda?

Existují teorie, že jde o stejného tvora, který tunelem proplouvá mezi oběma jezery. Na rozdíl od skotského Loch Ness se u Labynkyru nevyskytují žádné davy turistů.

Naopak je průzkum ledových vod, kde ani v létě teplota nepřesáhne 7 stupňů, poměrně nesnadný i pro vědce vybavené odpovídající technikou. Práci stěžuje hlavně drsné klima a nedostupnost oblasti.

Svůj díl viny nese i chudoba a politická situace v Rusku, kvůli které není o podobný průzkum zájem, a zahraniční badatelé se sem také zrovna nehrnou.

Přesto se ale v posledních letech podařilo zajistit dostatek významných svědectví a indicií, které myšlenku, že Labynkyr obývá velký tvor, podporují.

Sežere cokoliv

Zprávy o nestvůře z jezera se objevují už od 19. století a zpravidla popisují asi desetimetrové našedlé či hnědé stvoření s dlouhým krkem, mohutnou hlavou a tlamou plnou velkých zubů, které vydává zvuky připomínající dětský pláč.

O jeho chování se mnoho neví. Hlavně proto, že u jezera dlouhodobě nikdo nepobýval a většina svědků mohla jen pozorovat, jak se nad hladinu zvedá dlouhý krk a velká hlava.

Větší část jídelníčku tamního ďábla tvoří ryby, ovšem spatřen byl i ve chvíli, kdy zaútočil na ptáka sedícího na vodě. A zřejmě nepohrdne ani větší kořistí.

Byla zaznamenána i mrazivá vyprávění lidí, kteří vypluli na jezero, a vzápětí byl jejich člun obrovským tvorem napaden. Za vinu jsou mu dávána i záhadná zmizení lidí v okolí jezera. Známý je také příběh lovce, kterému tvor sežral psa.

Muž se rozhodne smrt čtyřnohého partnera pomstít a na jezero vyšle návnadu ze zvířecí kůže vyplněnou žhavým uhlím. Netvora to skutečně přiláká, otevře svou nebezpečnou tlamu a stáhne návnadu pod hladinu.

Za pár vteřin se obrovská hlava opět vynoří a vydává hrůzostrašné zvuky. Kolik je pravdy na těchto příbězích?

Něco tam je!

Útoky tvora a jejich razance jsou tím, co tvorovi dává jeho původní jméno. „Místní obyvatelé mají za to, že v jezeře žije odnepaměti dávná a velice nebezpečná bytost vyznačující se neobyčejnou krutostí a krvelačností.

Právě proto jí říkají čert,“ vysvětluje Timur Ivancov, zakladatel Klubu neohrožených cestovatelů, který jako průvodce doprovází badatele na nebezpečná místa Ruska. Labynkyr je jedním z nich.

Přestože zájem o Nesskiho není tak velký, několik expedic se sem přece jen vydalo. „Osobně věřím, že když informace o něčem divném cirkulují mezi místními lidmi tolik let, nemůže to prostě být bezpředmětné. Znamená to, že tam něco je.

Znám místní lidi velmi dobře, jsou naivní, ale nelžou,“ vysvětluje své pohnutky k zahájení expedice ruská profesorka biogeografie Ludmila Emelijanová. Co tedy obyvatelé pusté Sibiře na jezeře vídají?

Stíny na sonaru

Je to právě Emelijanová, kdo se z vědeckých výprav k Labynkyru vrací s několika zajímavými poznatky a hrstkou důkazů, které stojí za pozornost.

Vzhledem k tomu, že tvor má v jezeře přežívat nejméně dvě staletí, se už dříve spekulovalo, že nejde o jediný exemplář, ale spíše menší kolonii tvorů, kteří se mezi sebou množí. A závěry expedice toto tvrzení podporují.

Při skenování jezera pomocí podvodního sonaru totiž vědci narazí hned na několik velkých a podle všeho živých útvarů, které by mohly být obávaným jezerním monstrem.

„Byl to náš čtvrtý nebo pátý den na jezeře, když náš sonar zaregistroval obrovský objekt pod lodí,“ vzpomíná profesorka Emeliyanová. „Bylo to zřetelně něco živého, ale rozhodně nešlo o rybu nebo jejich hejno.

Mohu jen říct, že v tomto okamžiku jako vědec nedokážu poskytnout žádné vysvětlení, co ten objekt mohl být.“ Emelijanová je dokonce schopna předložit snímek toho, co sonar zachytil. Je na něm dlouhý souvislý stín. Je zvlněný a zakončený špičkou.

Tvar stínu přesně odpovídá popisu tajemného tvora. A takový objekt se na obrazovce sonaru objevil hned několikrát! Byl to Nesski a jeho rodina?

Nevíme, co to je

Vysvětlení věda stále nenašla.

„Byly tu všechny možné hypotézy, podle kterých by tvor mohl být třeba obří štikou nebo pravěkým plazem či obojživelníkem,“ vysvětluje ruský geolog Viktor Tverdochlebov, který po jezerních monstrech Ruska usilovně pátrá.

Mohly být zprávy o podivné příšeře inspirovány pozorováním nějakého známého a zcela běžného živočicha? „Zatím jsme nedokázali potvrdit nebo vyvrátit některou z těchto teorií, ale dokázali jsme najít kosterní pozůstatky a čelist nějakého zvířete,“ dodává.

Během expedice společnosti pro podvodní výzkum v roce 2015, která zkoumá hlubiny jezera, vědci nahrávají záběry dna a pomocí speciálního podvodního skeneru nacházejí záhadné kosti. Později badatelé prohlašují, že šlo o ostatky jezerního ďábla.

To je velice zajímavá informace. Ovšem zdá se, že nalezené pozůstatky nebyly podrobeny laboratorním testům, které by mohly určit jejich původ.

Tverdochlebov i Emelijanová se drží zpátky a přiznávají pouze to, že cosi velkého bývá na jezeře skutečně občas spatřeno. Netroufají si však z dosavadních poznatků vyvodit jakékoliv závěry.

A na otázku, co může být zatím neidentifikovaný tvor zač, odpovídají shodně: „Nevíme.“

Svědci mluví pravdu

Někteří skeptičtí badatelé označují sonarové snímky spíše za mylnou identifikaci, nejspíše hejna ryb. To ale žena znovu odmítá.

„Nemohu říci, že jsme doslova našli a dotýkali se něčeho neobvyklého, ale zaregistrovali jsme v našem zařízení několik vážně velkých podvodních objektů větších než ryba, větších než hejno ryb,“ prohlašuje a rezolutně vylučuje také tvrzení, že by šlo jen o pouhé pověsti či nepodložené fámy.

Naopak svědectví jakutských domorodců obhajuje s tím, že tito lidé nejsou schopni si cokoliv vymýšlet. „Byla jsem již na tuctu expedic v této oblasti a můžu říct, že dobře znám charakter místních.

Jsou přirozeně čestní a mnohdy upřímní více, než je nezbytně nutné,“ tvrdí vědkyně.

Svou přírodu znají

Biogeografka rovněž naznačuje, že ani verzi o mylné identifikaci známého tvora sama zrovna nevěří. Jakutští lovci totiž své okolí důvěrně znají a zdejší faunu i flóru bez zaváhání popíšou lépe než kdokoliv jiný.

Jenže popis labynkyrského ďábla neodpovídá žádnému ze známých zvířat žijících v současnosti na planetě.

To svádí některé kryptozoology k myšlence, zda není tamní jezerní monstrum skutečným exemplářem pravěkého tvora, který v izolované a člověkem téměř nedotčené oblasti přežil miliony let od domnělého vymření dinosaurů.

Nebo snad jde o nějaký vzácný a dosud neobjevený živočišný druh, který obývá velká jezera a vědcům dosud úspěšně uniká?

Zima na Labynkyru

Zatím poslední významné zprávy od Labynkyru pocházejí z podzimu roku 2016, kdy se v chatrči u jezera usadil tehdy 23letý ruský dobrodruh Andrej Solovjev.

Jezerní monstrum a ověření pravosti příběhů o něm je pro něj dostatečnou motivací k tomu, aby se rozhodl přemoci náročnou sibiřskou zimu v místech, kde teploty klesají až k 60 stupňům pod nulou a kde bude odkázán jen sám na sebe.

Potravu hodlá lovit právě v Labynkyru, který mimo jiné mate vědce i tím, že v zimě nezamrzá tolik, jako jiná jezera. Zatímco okolní vodní plochy pokrývá silná vrstva ledu, Labynkyr si udržuje stálou teplotu kolem 2 °C a občas zamrzne až mnohem později.

Zřejmě díky horkým proudům vulkanického původu, které se mohou pod jezerem nacházet. I tento fakt dělá Labynkyr příjemným místem k životu v jinak nehostinném prostředí. Pomáhá právě relativně teplá voda tvorovi zdejší drsné zimy přežít?

Sítě se mu nelíbí

„Netvrdím nic, ale myslím, že tu zřejmě žije a já mám teď šanci si to ověřit,“ prohlašuje Solovjev zpočátku o labynkyrském ďáblu. A právě díky rybaření brzy dospěje k závěru, že jezerní příšera není pouhý mýtus.

Silné rybářské sítě, které dobrodruh jednoho dne na Labynkyru nahodí, najde záhy na kusy roztrhané. „Viděl jsem v nich obrovské díry asi metr v průměru. To rozhodně nemohla udělat žádná ryba. Dokonce ani štika se nemůže prokousat přes tuto síť,“ tvrdí.

A o něco později prý tvora spatří na vlastní oči. „V době, kdy ještě nebylo jezero zcela zamrzlé, jsem viděl nějaké temné stvoření, které vyplavalo z jezera. Ale nemohl jsem ho identifikovat,“ prohlašuje. Podaří se někomu zjistit, jaký záhadný tvor vody Labynkyru obývá?