Nacistické poklady vždycky lákaly archeology a dobrodruhy. Není se proto čemu divit, že už desítky let se mnozí z nich potají vydávají k bunkru vybudovanému v hoře nedaleko Říma. Právě tam se mají totiž ukrývat tuny nacistického zlata. A nejen to. Legendy vázající se k hoře Soratte sahají hluboko do historie.

Benito Mussolini (1883–1945). Diktátor, který během druhé světové války vládl fašistické Itálii. Muž, který si potrpěl na okázalá gesta a především na bezpečí své rodiny.

Právě z toho důvodu nechává během války vystavět v srdci hory Sorrate, která leží asi 50 km severně odŘíma, obří podzemní bunkr s luxusním vybavením.

Aby se na nic nepřišlo, je místo odříznuto od zbytku světa plotem, prohlášeno za vojenskou průmyslovou zónu a pečlivě střeženo. V roce 1942 je komplex téměř hotov, ale Mussolini ho příliš často nenavštěvuje.

Bylo to kvůli jeho vytíženosti, nebo se v něm prostě jen necítil dobře, jak se také spekuluje? Kryt Mussoliniho před popravou v závěru války nezachránil.

Ostatně už v roce 1943 kontrolu nad ním přebírá nacistický generál Albert Kesselring (1885–1960). Neslavnější období v historii tohoto komplexu začíná.

Byl svědek umlčen?

Spekuluje se, že někde uvnitř komplexu je schována podstatná část ze 117 tun zlata, které bylo za války ukradeno nacisty z rezerv italské banky v Římě.

Podle jedné teorie byl poklad převezen do bunkru v naprosté tajnosti a všech 18 vojáků, kteří se transportu zúčastnili, bylo zastřeleno. Legenda ovšem hovoří o tom, že jeden z nich, voják jménem Willy Vogt, přežil.

„Předstíral smrt a následně utekl zpět do rakouské vlasti.

Po válce začal mluvit, ale byl záhadně zavražděn dříve, než mohl poskytnout nějaké konkrétní informace,“ tvrdí skotsko-italská novinářka Margaret Stenhouse. I kvůli tomu prý v dnešní době neexistuje víc informací o skutečné poloze pokladu.

Po válce navíc celý komplex zabrala italská vláda, která ho v tajnosti přestavila na protiatomový kryt. Snaží se snad ve skutečnosti v areálu sama hledat nacistický poklad, jak věří mnoho badatelů?

Zlatá horečka

Dokonce ani lidé z vesnice Sant´Oreste, která leží přímo u hory, nevěděli nic o tom, co se děje za ostnatým drátem ve vojenské zóně. Málokdo se odvážil proniknout dovnitř a pátrat po tom, co tajemný komplex ukrývá. Pár jich ale přece jen bylo.

Lovci pokladů vybavení lopatami a krumpáči údajně desítky let tajně pronikali k oplocenému areálu a pátrali po dutinách ve skále, kde by mohl být ukrytý obrovský poklad. Zlatá horečka vyvrcholila v 60. letech.

Do pátrání se zapojil především italský baron Giuseppe Fortezza, který dokonce získal povolení italského ministerstva obrany, aby v areálu prováděl výzkum.

Třicet let, během kterých po zlatě pátral, však nepřineslo žádný výsledek, a dnes tak proto mnozí skeptici věří, že jde jen o vymyšlenou pohádku.

Ani vláda neuspěla

Záhadologové a lovci pokladů si ovšem nedají vymluvit, že zlato existuje a že je v jednom ze zazděných tunelů. Náznaků podle nich existuje celá řada, včetně zapojení italské vlády poté, co se o poklad začal zajímat i Giuseppe Fortezza.

„Italská armáda v roce 1960 investovala 72 milionů lir (asi milion korun) do výkopových prací v zoufalé snaze najít poklad.

Zaměstnala hledače kovů s nejmodernějším vybavením, a dokonce i hledače vody,“ vysvětluje místní průvodce Gregory Paolucci. A svědky, kteří říkají, že poklad existoval, najdeme i mezi horníky, kteří se údajně zúčastnili jeho zakopávání.

„Partyzáni bojující proti nacistům také viděli nákladní automobily naložené zlatem, jak vjíždějí do hory a nevrací se zpět,“ dodává Paolucci. Skutečně by vláda vyvíjela tak velkou aktivitu, kdyby si nebyla jistá, že se v hoře poklad nachází?