Jedním z důsledků druhé světové války byl i masivní odchod italského obyvatelstva z Istrijského poloostrova a dalších oblastí jugoslávského území. Podstatné údaje včetně počtu italských exulantů a obětí masakrů nejsou stále uspokojivě vysvětleny.

Neznámý počet obětí

Bývalé italské historické enklávy, které byly začleněny do území poválečné Jugoslávie, jsou  nyní součástí Chorvatska a Slovinska. Odhaduje se, že se exodus týkal 230 až 350 tisíc etnických Italů. Nejednalo se však o poklidný odchod.

Během prvních let exodu byly zavražděny tisíce lidí. Událostmi se zabývala detailně společná slovinsko-italská historická komise v 90. letech 20. století. Ani tato komise nedokázala stanovit přesný počet obětí masakrů italských civilistů.

Mohlo se jednat o 4500 až 20 000 osob. Jako nejpravděpodobnější se jeví počet 10 000 obětí.

Snaha po nalezení pravdy

Záhadou také zůstává, zda masakry byly pouze spontánní reakcí na zločiny fašistické Itálie za druhé světové války, nebo zda se jednalo o zákulisně řízenou operaci ze strany vedení tehdejší komunistické Jugoslávie.

Exodus etnických Italů z Istrie a Dalmácie je v Itálii stále připomínán.

Badatelé ze zainteresovaných zemí – Itálie, Chorvatska a Slovinska se snaží najít a popsat pravdivý obraz událostí poválečných let v tomto citlivém geografickém prostoru.

Otázkou je, zda pravda bude vůbec někdy nalezena, když Jugoslávie, jako jeden z hlavních aktérů celé události, již neexistuje a s ní ani centrální jugoslávské historické archivy.

Pravdou však je, že například v současném slovinském přímoří, na dohled italského Terstu, se nezdá, že by nezodpovězené otázky kolem exodu etnických Italů v poválečných letech byly překážkou dobrých vztahů obou zemí i obou etnik.

Svědčí o tom nejen dvojjazyčné slovinsko-italské nápisy, ale i připomínání, že tato část Slovinska má dlouhou italskou historii.