V americkém Texasu se v červnu 1934 podařilo Emmě Hahnové při rodinné vycházkové túře nalézt podivný předmět – z kamene ležícího u řeky totiž vyčuhovala násada. Ukázalo se, že v kusu vápence bylo uvězněno kladivo, jehož vnitřní část topůrka byla zuhelnatělá a velice ztvrdlá.
Další záhada byla na světě, protože si nikdo z přítomných tehdy nedokázal vysvětlit, jak by se do mnoho tisíc let starého kamene mohl dostat současný nástroj.
Až na konci 80. let se archeologové rozhodli prozkoumat asi 15 centimetrů dlouhou hlavu kladívka nejmodernějšími chemickými metodami v laboratoři v Batelle Memorial Laboratory v Ohiu. A výsledky byly vskutku překvapivé.
Hlavice kladiva je totiž složena z 96,6 procenta železa, 2,6 procenta chloru a 0,74 procenta síry, jde tedy o takřka dokonale čisté železo, jež nerezaví. Rentgenové snímky navíc ukázaly, že v něm nejsou ani žádné bubliny či nepravidelnosti.
Ovšem stáří samotného kladívka spolehlivě určeno není. Podle skeptiků jde o nástroj starý maximálně 200 let, který mohl ztratit někdo z tehdejších horníků, kteří se v oblasti pohybovali. Jiné odhady hovoří o stáří 10 000 let, kdy sice již člověk současného typu žil, ale rozhodně ještě nebyl schopen vyrobit podobně dokonalou věc.
Fantaskní odhady pak operují se stářím nálezu v milionech let, kdy ovšem prokazatelně nežil nikdo, kdo by byl takovou věc schopen vytvořit. Jenže nezpochybnitelné je, že kladívko bylo uzavřeno do vápencového bloku.
A to zatím nikdo nevyvratitelně nevysvětlil.
MOHOU ZA TO MINERÁLY?
Existuje jedno vysvětlení, které se opírá o přirozené možnosti, ale ne všichni s ním souhlasí. Za určitých okolností může totiž podle mineralogů dojít k urychlení přeměny sedimentů na pevnou horninu, zvláště jde-li se o vodu s vysokým obsahem minerálů.
Tím sice dojde k razantnímu zkrácení odhadovaného stáří nálezu z milionů let na „pouhých“ 10 000 let, ale i tak je to doba, kdy se o podobném nástroji tehdejším obyvatelům Země ani nesnilo. Jde tedy o pouhou geologickou kuriozitu?
