Je Turínské plátno padělkem ze středověku, nebo je opravdu staré přes 2000 let? Patří krev na tajemném plátně Ježíši Nazaretskému, který měl z posmrtného roucha vstát a stanout vzkříšený? Kdo nepřeje rozluštění této stále zamotanější hádanky?

Když roku 1988 putují tři odřezky Turínského plátna uchovávaného v katedrále Jana Křtitele v italském Turínu do tří nezávislých laboratoří, všechny za pomocí radiokarbonové metody potvrdí staré podezření – jde o středověký padělek.

Vědci v arizonském Tucsonu, anglickém Oxfordu i švýcarském Curychu se shodnou, že relikvie vznikla kolem roku 1325 (s tolerancí plus mínus 65 let). To je také doba, kdy je písemně doloženo její vystavení ve francouzském Sindonu (1389).

Řada dírek na plátně prý vznikla při požáru v kapli v Chambéry v roce 1532. Nikomu ale tehdy nevadí, že stejné dírky se objevují už na ilustraci Ježíšova pohřbu z takzvaného Prayova kodexu uchovávaného v Budapešti, který pochází z roku 1192.

NESMYSL VE TŘECH LABORATOŘÍCH

Odborníkům je již tehdy jasné, že s datováním není něco v pořádku. Hned další studie ukazuje, že požár z roku 1532 mohl stáří ovlivnit jen zdánlivé. Zatímco materialisté mají klid, vědci zjišťují, že pracovali se špatným vzorkem!

Krátce poté publikuje někdejší vedoucí chemik původního vědeckého týmu pro výzkum Turínského plátna (STURP) Ray Rogers novou studii.

V ní podává jasné důkazy o tom, že zkoumaný vzorek pochází z restaurátorsky pečlivě doplněné středověké záplaty. Čemu tedy věřit?

KREV, PYLY A TAJEMNÉ NÁPISY

V roce 2002 jsou při rozsáhlém restaurování všechny záplaty odstraněny. Nové Rogersovy analýzy a detailní průzkum plátna odhalují stáří Turínského plátna na 1300 až 3000 let.

Navíc se také ukazuje, že zabalený mrtvý byl ukřižován jinak, než jak vídáme u Ježíše Nazaretského na obrazech a plastikách v kostelech.

Roucho nese mužskou DNA a dva typy krve (předsmrtnou a posmrtnou), obě skupiny AB, 121 ran tříocasými důtkami, na jejichž koncích byla olůvka činkovitého tvaru, otisk mince Piláta Pontského z roku 29, pyly ze vzácných izraelských rostlin a navíc sérii tajemných nápisů.

Patřily Ježíšovi, nebo někomu jinému? „Byl jsem svým nálezem ohromen,“ říká Ray Rogers.

Vědci z Padovské univerzity v Itálii, Giulio Fanti a Roberto Maggiolo, navíc v roce 2002 při restaurátorských pracích objevují po stržení podkladového plátna na rubu originálu druhý otisk mystické tváře.

Té samé, která je otisknutá z přední strany Turínského plátna spolu se zbytkem těla. Dozvíme se někdy, jak je to možné?

Autor článku: Dalibor Novák