V okrese České Budějovice ve vesnici se zajímavým jménem Svébohy se nachází stejnojmenná tvrz. Obec je součástí Horní Stropnice. Tvrz, dnes kulturní památka, je bývalým panským sídlem.
Je téměř jisté, že i tato tvrz, stejně jako řada jiných našich historických památek, zřejmě mohla mít svoji bílou paní či podobného ducha. Stačilo jen málo a byl by dokonán zločin v podobě pomalé smrti.
K události došlo 26. května roku 1577, tedy době, kdy na tvrzi sídlil Petr Kořenský z Terešova. Jeho teta Eliška tehdy Kořenského přesvědčila, že jeho manželka, paní Markéta ze Žumberka je mu nevěrná.
Nevěry se měla dopustit se známou postavou jižních Čech. Tím nebyl nikdo jiný, než známý rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan (1535-1604).
Petr Kořenský, když se to dozvěděl, vzplál prudkým hněvem a hned nařídil za živa zazdít svoji nevěrnou manželku do zdí tvrze Svébohy. Tento čin ovšem vyvolal v širokém okolí mezi lidmi prudký odpor, neboť jeho paní byla mezi lidmi velmi oblíbena.
Proto neváhali a ještě téhož večera se sešlo u tvrze asi 200 lidí. Ti všichni byli ochotni paní osvobodit. Ale to jim překazila vojenská posádka, povolaná z Nových Hradů k potlačení této večerní rebelie.
Přesto se nakonec šlechtičnu podařilo ještě včas zachránit. Zřejmě to byl právě Jakub Krčín, kdo narychlo najal partu zkušených havířů. Ti druhý den ráno dorazili do Svéboh.
Jako zkušení mistři svého řemesla se jim podařilo probourat zeď a zazděnou paní osvobodit.
Tu potom odvezli ji do Trhových Svin. Aby ve městě nevzbudila nežádoucí pozornost, oblékli ji také havířskou zástěru a klobouk, a tak s nimi nepozorovaně prošla městem. Za místní farou již na ni čekal najatý povoz. Zde ovšem stopa po jejím dalším osudu končí.
Ale vzhledem k tomu, jak byla celá akce rychle zorganizována a perfektně provedena, není pochyby o tom, že se paní Markéta zcela jistě dostala do bezpečí.
V té době takový trest, jakým bylo zazdění živé osoby, znamenalo jistou a krutou smrt. Nebýt rychlého a účinného zásahu, zřejmě by se obyvatelé později potkávali s duchem Markéty, bloudícím po nocích temnými chodbami tvrze.
A také časem by narazili i na kostru nešťastné ženy. Ale protože nakonec všechno dobře dopadlo, tak dějiny našich hradů, tvrzí a zámků mají jen o jednoho jistého ducha méně.
