Čtveřice přátel sedí v šeru kolem stolu a konečky prstů lehce spočívají na dřevěném ukazateli, který se pohybuje po spiritistické tabulce a hláskuje jméno ducha, který je přítomen. Jedna žena pak zalapá po dechu, když ve jméně pozná svého zesnulého manžela.
Mnozí to považují za neškodnou stolní hru, jiní ale odpřisáhnou, že s její pomocí mluví s duchy. Současná podoba spiritistické tabulky ouija se přitom poprvé objevila už před 130 lety, v roce 1891.
Test na úřadě
Obchodníci Elijah Bond (1847–1921) a Charles Kennard si desku nechají patentovat v roce 1890 – na patentovém úřadě se ale úředník rozhodne desku nejdřív otestovat. Bondovi řekne, ať s její pomocí vyhláskuje jeho jméno. A skutečně, ukazatel ukáže na ta správná písmena.
Je možné, že si Bond úředníkovo jméno dopředu zjistil, nebo snad deska opravdu funguje?
Deska je především určená jako hra pro zkrácení dlouhých chvil v saloncích, v 19. století ale v USA zrovna frčí spiritualismus a deska se stává ideálním nástrojem, jak si popovídat s duchy zesnulých. I díky tomu se po ní v obchodech jen zapráší.
Ouiju zpovídá policie
V roce 1901 výrobu převezme Bondův zaměstnanec William Fuld (1870–1927) a dá desce název ouija. Prý si jméno zvolila sama deska, když se jí zeptal, jak se jí má říkat. A protože spiritualismus je v první polovině 20.
století stále v módě, a navíc v USA žije dost lidí, kteří jsou jen zvědaví, poptávka po deskách ouija dál převyšuje nabídku.
V době její největší slávy se na mluvící desku ouija obrací i policie, aby se spojila s duchem zavražděného a poptala svědectví, jiní zase tvrdí, že jim deska nařídila někoho zabít. V roce 1973 se ouija objeví v hororu The Exorcist a to zvedne ze židle katolíky, kteří jí prohlásí za ďáblovo dílo.
Ouiju se jim naštěstí vymýtit nepodaří.
