O povrchu Měsíce či hlubinách světového oceánu toho už možná víme více v porovnání s pohádkami, které večer vyprávíme dětem před spaním. Možná bychom neměli být tak důvěřiví k pohádkovým příběhům všeho druhu.

Naši předkové si do nich promítali esenci zla. Pohádkové bytosti se brodí až po kolena v řece plné běsů. Příkladem je Baba Jaga, která má mnohé rysy samotného ďábla!

<>

◀▶

Baba Jaga je stále tajemná bytost ze slovanského folkloru. Má podobu ošklivé stařeny. V něčem se podobá anglosaským čarodějnicím či řecké Lamii, která zabíjela děti a pila jejich krev. Jazykovědci se domnívají, že pojmenování Baba Jaga vzniklo z dávného výrazu pro hada.

Sexuální symbolika

Baba Jaga je často zobrazována, jak létá ve velkém hmoždíři, zametá za sebou koštětem a odráží se tloukem. Právě atributy tlouku a hmoždíře upoutaly folkloristy, kteří se tak domnívají, že se jedná o symbolické narážky na sexuální akt.

Odvolávají se na lidové obřady či písně zpívané na rolnických svatbách. Právě v těchto folklorních pramenech jsou hmoždíř a tlouk explicitní symboly sexuálního aktu.

Bohyně smrti

Role Baby Jagy v pohádkách je většinou negativní. Nezřídka je označena i za usvědčenou lidožroutku, která cíli především na nezletilce, kteří se dostali příliš blízko k jejímu obydlí. Najdou se ovšem i pohádkové příběhy, kde Baba Jaga není líčena jako krajně negativní a zlá bytost.

Občas se na ni hrdinové pohádek obracejí s prosbou o pomoc. Ve slovanské mytologii byla Baba Jaga původně bohyně smrti.

Pohanské rituály

Baba Jaga byla zobrazována i s hadím ocasem. Střežila vchod do podsvětí a doprovázela duše do říše mrtvých. Podle jiných zdrojů se Baba Jaga živí dušemi mrtvých. V obecné rovině patří Baba Jaga do říše mrtvých i světa živých.

Její schopnosti i vůdčí osamělá pozice v mytologii z ní dělají ženskou personifikaci ďábla.

Zdá se rovněž, že skrze „Babu Jagu“ na nás navzdory tisíciletému vlivu křesťanství stále dýchá pohanství s rituály, o jejichž dosahu a významu nemáme sebemenší tušení.