Má to probíhat pomocí takzvaných smluv o duši. Ty jsou jakýmsi vodítkem k tomu, jaký život budeme po narození žít. Jak fungují, a proč si vybíráme i špatné zkušenosti? Na to se snažila přijít i německá astroložka Marion D. March.

Smlouva má usnadnit růst lidské duše po narození v hmotném těle. Aby se duše dokázala dostat na vyšší úroveň, musí se setkat i s negativními schopnostmi a následně se z nich poučit.

Než se duše narodí společně s člověkem, musí podle Marion získat pokoru i se setkat s jinými dušemi, a tak začít zjišťovat, jak to u nás v životě chodí. Proč si ale duše vybírá i negativní zkušenosti a nic si nepamatujeme?

Proč si vybereme třeba i zneužívání v dětství či jiné zlé zkušenosti? Podle odborníků si duše neuvědomuje, jak moc je daná věc špatná stejně jako to je u dětí, kteří nerozumí spoustě věcem.

A proč si nic z toho, co se odehraje před narozením nepamatujeme? Podle některých teorií to je úmyslně, protože pokud bychom přesně věděli, co nás čeká, duše by se nedokázala vyvíjet a růst.

Skutečně mohou duše růst? Opravdu před svým narozením už rozhodujeme o tom, co se nám stane, nebo to jsou jen představy a výmysly?