Uléháte do postele tak jako každý den. Jste sice unavenější než obvykle, ale ani ve snu by vás nenapadlo, co se v průběhu noci stane. O pár hodin později vás probouzí ohlušující bzukot.
Nejde z okolí, ale přímo z vaší hlavy. Zachvátí vás panika, snažíte se vstát, ale nejde to.
Nakonec se s velkou obtíží zvednete. To, co vidíte, vás vyděsí a očaruje zároveň. Vznášíte se nad svou postelí a díváte se na vlastní nehybné spící tělo.
Kam proniknou mágové
Astrální svět, jemnohmotný svět nebo sféra idejí. Tento fenomén má po světě mnoho názvů, ale vždy popisuje tentýž prostor, který jako by existoval paralelně vůči naší běžné realitě. Do tohoto kouzelného světa pronikají šamani, mágové, mystici i věřící lidé celá tisíciletí.
Dostat se tam však není jejich výsadou. Po celém světě denně stovky lidí prožívají stejnou zkušenost z tohoto světa. Je ale skutečný?
Skrytý svět myšlenek
Nejjednodušší definicí jemného světa je místo, kde sídlí veškeré představy. Je to ohromná, skoro bezedná krabice, kam se ukládají všechny myšlenky a představy z naší planety a nejen z ní.
Nejbližším přirovnáním je internet. Prostor doslova zahlcen informacemi, obrázky, zvuky i videy.
Pohádky versus Matrix
Podle starých mistrů zde mají domov i bohové. Je to doslova jako z pohádky nebo hororu. Na obloze létají draci, ve vodě se koupají vodníci a v horách běhají trpaslíci. Takto „naivně“ aspoň líčí astrální svět mágové 300 let zpět.
Dnes je klidně možné, že návštěvník narazí na svět spíš podobající se ponuré vizi filmu Matrix.
Sexem ke hvězdám
Už ve staré Mezopotámii (zhruba 3000 př. n. l.) se kněží snažili o vstup do tohoto světa skrze náboženské vytržení. Nejpříjemnější cestou byl rituální sex s kněžkou, který měl hluboký mytologický podtext a symbolizoval takzvaný posvátný sňatek (řecky Hieros gamos).
Při rituálním spojení, král, představující boha Dumuziho, vycestoval ze svého těla a ztvrdil tak svůj královský status u samotných bohů. Když se rituál povedl, celou zemi čekal rok plný prosperity a úrody.
Byliny a drogy
Astrální svět je nepostradatelný i pro veškerá animistická náboženství. Tradice šamanů se dědí z generace na generaci a většinou zůstává neměnná. Ačkoliv o skutečné praxi šamanů nevíme mnoho, antropologové si jsou jistí aspoň tím, že užívají různých bylinných směsí, aby navázali kontakt se světem duchů.
Napříč světem
Zmínky o astrálním světě a jeho návštěvě najdeme podle některých učenců i v bibli. Některá líčení v bibli jsou skoro totožná s moderní výpovědí lidí, kteří tento stav zažili. V japonském náboženství šintó se zase vyskytuje pojem „seirei“, který označuje žijící osobu, která se duševně odpoutala od svého těla.
Stejný význam má i egyptské Ka. V moderní literatuře se setkáme nejčastěji s pojmy astrální cestování, astrální projekce nebo mimotělní zážitek.
Tak trochu jiný let na koštěti
Své místo má astrální svět údajně i ve středověké magii. Kdo by někdy neslyšel o čarodějnických sabatech, o jednou za rok pořádaném sletu čarodějnic, kde měl být uctěn ďábel? Před sabatem se prý „ďáblovy posluhovačky“ potřely takzvanou čarodějnou mastí a začaly se sexuálně uspokojovat násadou od koštěte.
Mast obsahovala různé přírodní drogy od rulíku po blín. Tento mix byl silně halucinogenní a dle dobových výpovědí sloužil jako lektvar vhodný k opuštění těla.
Vše povstalo z astrálu!
Samotný pojem astrál použil jako první známý francouzský okultista Eliphas Lévi (1810–1875). Snad za to mohla nastupující exaktní věda, že tento svět zčásti zbavil jeho pohádkového kouzla.
Dle něj vše povstalo z astrálu, jedná se o jakousi jemnou pralátku, která se lidským přičiněním postupně dostává do našeho hmotného světa a utváří realitu. Touto tezí pokládá Lévi základ modernímu pohledu na astrální svět.
Jsou démoni skuteční?
Léviho myšlenka v zásadě říká, že všichni bohové, démoni a jim podobné bytosti jsou skutečné a živé, ale stvořil je člověk svou vírou. Jiní doboví okultisté, například Gérard Encausse známý pod pseudonymem Papus (1865–1916) vznesou na svou dobu neotřelou myšlenku:
„Duchové nejsou nic jiného než zbytkové energie zemřelých, které se potulují po světě bez vlastního vědomí.“ Papus varuje spiritisty, že rozhovor s duchem v podstatě nemá valný smysl. Jde spíš o „robota“, který má jen omezené znalosti.
Jde o vědomé snění?
Do rozklíčování záhady, která úzce souvisí s mimotělním cestováním, o kterém si můžete přečíst na stranách 67 až 69, se pustí i psycholog Stephen LaBerge (*1947). Ten věří, že veškeré mimotělní zážitky jsou takzvané lucidní, tedy vědomé snění. Speciální sny, které jsou neuvěřitelně živé a člověk je dokáže ovládat svou vůlí.
Na nemocničním lůžku
Do dnešního dne v nemocnicích po celých Spojených státech běží experiment, který by do celé věci mohl vznést trochu světla. Mimotělní zážitek mívají velmi často lidé, kteří jsou na hranici mezi životem a smrtí, stačí i normální narkóza.
Dle lékařů je to dokonce každý pátý pacient. Proto jsou nad lůžky umístěné vzkazy tak, aby šly přečíst jen z pohledu shora.
Tkví kouzlo v mozku?
Problém je, že mimotělní zážitek je dle výpovědi pacientů tak nekontrolovatelný a často i traumatizující, že poslední, co je napadne, je přečíst si kartičku se vzkazem nad postelí. Jiný experiment provedli lékaři v ženevské Univerzitní nemocnici.
Zde se jim dle jejich vlastních slov podaří u pacientů docílit pocitu opuštění těla elektrickou stimulací části mezimozku, která je zodpovědná za zpracování zraku, sluchu, hmatu i rovnováhy.
Potvrdili vědci existenci duše?
Vědci Stuart Hameroff (*1947) a Roger Penrose přijdou se zajímavým objevem. Součástí buněk v našem mozku jsou takzvané mikrotubuly (starají se o transport látek v mozkových buňkách). Ty dle měření neztrácí po smrti svou informaci.
Po smrti se ale rozptýlí do vesmíru. Pokud je člověk znovu přiveden k životu, vrací se prý i informace z mikrotubulů zpět do mozku a daný člověk zažije mimotělní zkušenost.
Tam za oponou
Ač se může víra v astrální svět zdát jen jako přežitek nebo útěk od reality, výpovědi mnohých lidí nahrávají pravému opaku. Všechny výpovědi jedno spojuje – ti, kteří nahlédli jednou za oponu, již nikdy nepohlíží na reálný svět jako dřív.
