Jihlava je jedním z mála měst, v jejichž středověkém jádru se nacházejí spletité a tajemné katakomby. Ty jihlavské jsou až ze 13. století, kdy ve městě upadá těžba stříbra.

Měšťané si najímají havíře bez práce na ražbu sklepů, v nichž uskladňují sukno, víno a potraviny.

Brzy tak vzniká spletitá síť chodeb, která se dá snadno využít třeba během obrany, kdy se dalo katakombami během ostřelování procházet z domu do domu bez nebezpečí úrazu.

Systém chodeb pak ještě doplňují kanály, jež odvádějí přebytečnou vodu do řeky, několik studní a studánek a samozřejmě únikové chodby ven z města. A několik tajemství.

Světlo v temnotách

Některé z chodeb samovolně svítí – respektive se po ozáření rozsvítí její stěny. Když ve 20. století speleologové chodby zkoumají, najdou podobných svítících chodeb hned několik.

Dlouho se vedou spory o to, co je důvodem svícení – teorií je hned několik od bakterií přes radioaktivní prvky až ke zbytkům stříbra z dolování. Teprve moderní výzkum určí chemickou sloučeninu barytu a wurtizitu, který je silným luminoforem.

Ten je v prodeji zcela běžně z doby druhé světové války a používá se k různým účelům. Předpokládá se proto, že nátěr těchto chodeb probíhá právě v téhle době, kdy v jihlavském podzemí sídlí wehrmacht.

Co tu hledali berlínští vědci?

Kromě války na bitevních polích vedou nacisté také válku plnou magie a okultních sil. V roce 1935 zakládá Heinrich Himmler (1900–1945) výzkumný ústav Ahnenerbe, který se má věnovat výzkumu okultních sil.

K tomu připočítejme tajnou společnost Thule, runovou symboliku nebo fascinaci Adolfa Hitlera (1889–1945) kopím osudu, které mu má zajistit naprosté vítězství. Ostatně na stranách 51 až 53 si můžete o nacistickém okultismu přečíst velký článek.

V této okultní hře o moc mají své místo právě i jihlavské katakomby. Němci řadu chodeb zazdívají z obav před partyzánskými útoky, ale i jinak v nich tráví podezřele hodně času.

Na počátku 40. let do sklepení sestupuje skupina berlínských vědců v doprovodu několika Asiatů. Co tam zkoumají? Na jaké záhady přicházejí?

Reportérem až do roztrhání těla

Mnozí návštěvníci se svěřují, že viděli stín podivné postavy. Snad prý v přilbě a dlouhém plášti. V chodbách jsou slyšet i hlasy a občas jakoby z dálky zní chrámová hudba. Nejenom tato tajemství se vypraví do chodeb vyzkoumat reportér Stanislav Motl (*1952).

Podaří se mu nafilmovat stín tajemné bytosti s dlouhým krkem, hranatou hlavou a zvednutou paží. Teprve následné zkoumání záznamů dokazuje, že nejde o Motlův stín.

A zkoumání pomocí termovize ukazuje, že přesně v okamžiku zjevení klesá teplota bez jakékoliv zjevné příčiny o jeden a půl stupně. Vše se odehrává v místě, odkud prý nacističtí vědci odvezli kus skály. Vysvětlení ale stále schází.

Strašidla a „strašidla“

Jako každé tajemné místo i jihlavské katakomby mají řadu pověstí. Jednou z nich je legenda o ztraceném podzemním jezeře. Jiná pak zase vypráví o zazděné jeptišce.

Někteří věří, že tyto chodby navazují na síť tunelů, které procházejí skrz celou Českou republiku. Je na každém, čemu bude věřit. Nicméně senzibilové nacházejí v místě, kde Motl nafilmuje podivný stín, negativní energie.

Místo geologického zlomu, kde se hornina chová velmi nepřirozeně, je zřejmě skutečně místem, které by mohlo být branou. Ale kam? A kdo z ní přijde?