Neandertálci byli prvním živočišným druhem, který jsme my, homo sapiens, před 24 000 lety vyhubili. Přesto koluje v našich žilách i jejich krev. Jak došlo k tomu, že se geny odvěkých nepřátel, kteří si šli po krku, smísily? Nebo to bylo všechno úplně jinak? 

Před několika desítkami tisíciletí žilo vedle sebe v Evropě a na Blízkém východě několik druhů lidí rodu Homo. Neandertálci, huňatí, svalnatí a podsadití. Denisované, jejich velice blízcí příbuzní. Homo sapiens, naši přímí předkové.

A konečně záhadný čtvrtý druh, který se od ostatních vývojových linií pravěkých lidí oddělil před více než milionem let. Podle paleontologických nálezů to vypadá, že lidé homo sapiens moderního typu (říkáme jim kromaňonci) přišli do Evropy asi před 45 000 lety.

Byli štíhlí, vysocí a inteligentní, lépe zvládli velké oteplení, ke kterému tehdy docházelo. Vytlačili proto své huňaté bratrance ze svých domovů, obsadili jejich loviště. Neandertálci tento tlak nevydrželi, ustupovali stále více na západ, až neměli kam jít.

Před nimi bylo jen moře. Před 24 000 lety zapálila malá skupinka posledních zbídačelých neandrtálců oheň v Gorhamově jeskyni na Gibraltaru, nejvzdálenější výspě tehdejší Evropy. Pak už o nich nikdo neslyšel.

Stejně špatně skončily i nepočetné tlupy denisovanů na východě. Nešlo o cílené vyvražďování, jak se občas tvrdí, i když mezi tlupami lidí a neandrtálců určitě ke krvavým bitkám o loviště, pazourky nebo ženy docházelo.

Přesto neandertálci a denisované nevymizeli úplně, jejich krev částečně koluje i v našich žilách. Velice pravděpodobně totiž docházelo k častým sexuálním stykům mezi nimi a lidmi homo sapiens.

Analýzy DNA ukazují, že dnešní člověk nosí 1,5 až 2,1 procenta genů neandrtálců. Denisované naopak zanechali genetickou stopu mezi dnešními domorodými kmeny v Oceánii, 6 % jejich DNA nosí původní obyvatelé Austrálie.

Geny některých indiánských kmenů na americkém kontinentu obsahují 0,2 % genomu denisovanů. Analýzou kůstky ženy nalezené v sibiřské Denisově jeskyni vědci zjistili, že obsahuje DNA záhadného čtvrtého lidského druhu, který se od ostatních vývojových linií pravěkých lidí oddělil před více než milionem let.

O tomto druhu dnes nic nevíme. Zato ale dokážeme poměrně přesně říct, odkud pocházíme my, dnešní lidé. Nejsme potomky křížení neandrtálců s lidskou rasou, jsme děti vítězů. Těch, kteří ovládli Evropu a jediní přežili.

Malá exotická příměs genů dávno vyhynulých neandertálců a denisovanů jen ukazuje na to, že se naši předkové s těmito lidmi stýkali a křížili.