Vypadají jako dílo obřího soustruhu, jenže vznikají dávno před příchodem Evropanů do Ameriky. V džunglích Kostariky se nacházejí stovky téměř dokonale kulatých kamenných koulí, z nichž některé váží více než 20 tun.

Kdo je vyrábí, jak dokáže opracovat tak obrovské balvany a proč je rozmísťuje do podivných sestav? Archeologové postupně odhalují jejich tajemství. Některé otázky však zůstávají otevřené.

Největší koncentrace koulí se nachází v deltě řeky Diquís na jihu Kostariky. Archeologové jich evidují více než 300, přičemž jejich průměr se pohybuje od několika centimetrů až po 2,66 metru. Největší exempláře váží přibližně 24 tun.

Vznikají v předkolumbovském období, především mezi lety 800 a 1500 našeho letopočtu.

V roce 2014 se čtyři archeologická naleziště dostávají na seznam světového dědictví UNESCO. Organizace upozorňuje, že jejich význam, způsob výroby i původní funkce stále nejsou zcela objasněny.

Dokonalé koule bez moderních nástrojů

Jak dávní řemeslníci dosahují tak pravidelného tvaru? Podle odborníků z Národního muzea Kostariky používají především kamenné nástroje, kterými postupně osekávají velké bloky vyvřelých hornin, například gabra a granodioritu.

Povrch následně obrušují pískem a dalšími abrazivními materiály. Při opracování některých hornin pravděpodobně využívají také zahřívání a následné odlupování vrstev.

Archeologové Francisco Corrales a Adrián Badilla zdůrazňují, že výroba i přeprava takových monumentů vyžaduje značnou řemeslnou zručnost a organizovanou práci většího množství lidí.

Proč ale lidé vynakládají tolik úsilí na výrobu obrovských koulí? Jedna z nejpřijímanějších teorií předpokládá, že představují symboly společenského postavení, autority a moci místních vládců.

Podle archeologů z Národního muzea se nacházejí v důležitých sídlech, na veřejných prostranstvích i v blízkosti významných staveb. Jiná hypotéza počítá s jejich rituálním využitím nebo označováním posvátných míst.

Pozornost přitahují také jejich geometrická uspořádání, která mohou souviset s pozorováním Slunce a dalších nebeských těles či se zemědělským kalendářem.

Ztracené souvislosti

Zásadní problém představuje skutečnost, že mnoho koulí lidé v minulosti přemísťují, ukradnou nebo dokonce ničí. Právě tím archeologové přicházejí o důležité informace o jejich původním rozmístění.

Kostarická archeoložka Ifigenia Quintanilla proto při výzkumu zdůrazňuje význam takzvaného dramatu koulí – tedy vztahů mezi jednotlivými objekty, jejich umístěním a okolními stavbami.

Odborníci dnes upozorňují, že samotná dokonalost koulí není důkazem mimozemského původu ani ztracené vyspělé civilizace. Jde především o mimořádné svědectví schopností dávných obyvatel Střední Ameriky.