Obtloustlý muž jménem Mark David Chapman s nenávistí hledí na fotku britského hudebníka Johna Lennona. „Holden by tě zabil…“ říká a na chvíli se usměje při pomyšlení na Holdena Caulfielda, hrdinu knihy, která mu změnila život.

Pak se začíná modlit k démonům, volá je, ať vstoupí do jeho těla a dodají mu sílu vytáhnout pistoli.

Tehdy pětadvacetiletý Mark David Chapman (*1955) se 8. prosince 1980 od dopoledních hodin potlouká kolem newyorského apartmá Johna Lennona (1940–1980).

Chodí tam jako ve snách, hypnotizován svým úmyslem, fascinován představou toho, co bude následovat. Otevírají se dveře domu, Chapmanovo srdce se rozbuší, ale zbytečně. To jen vychází chůva s Lennonovým pětiletým synkem Seanem (*1975).

Chapman se alespoň zlehka dotkne chlapcovy ruky a čeká dál. Dlouhou chvíli si krátí listováním v malé brožované knížce, známé po celém světě. Jde o novelu Kdo chytá v žitě od amerického spisovatele Jerome Davida Salingera (1919–2010).

A není to poprvé ani naposledy, kdy je nalezena v držení šíleného atentátníka. Skrývá se v ní mezi řádky něco, co zůstává příčetným myslím skryto? Nebo to tam někdo vložil cíleně?

Proč jsem se neproměnil?  

Od chvíle, kdy se Chapmanovi v jeho šestnácti letech dostává do rukou Kdo chytá v žitě, cítí obrovské souznění s hlavním protagonistou knihy, téměř stejně starým Holdenem Caulfieldem. Holden je citlivý kluk, má rád děti, jejich upřímnost a bezelstnost, zato svět dospělých se mu moc nezamlouvá, všechna ta přetvářka, zákeřnost a zklamání, které způsobují.

Potud je snadné se s ním identifikovat, jenže u Chapmana to přerůstá v chorobnou posedlost, dokonce se chce na Holdena Caulfielda nechat i oficiálně přejmenovat.

Vše si přebírá velice zvráceným způsobem, nenávidí slavné osobnosti a pomalu se mu na mysl vkládá myšlenka, že některou z nich musí zabít. A když o několik let později stojí před domem Johna Lennona s pistolí v ruce, je sice navenek klidný, ale uvnitř zmatený.

Tiskne u sebe ohmatané vydání Kdo chytá v žitě, kam ručně připsal vzkaz „Toto je mé zúčtování“. Má totiž v plánu ihned po vraždě začít vykřikovat:

„Jsem Holden Caulfield, já jsem z naší generace ten, kdo chytá v žitě!“ Věří totiž, že se v něj po zabití Lennona promění. To se samozřejmě nenastane, zkoprnělý Chapman pak jen policistům dokola mumlá omluvné:

„Nezlobte se, že jsem vás způsobil tolik problémů.“ Ale proč tohle všechno? Proč zrovna Kdo chytá v žitě přitahuje tolik vyšinutých jedinců?

Zákaz čtení!

Kdo chytá v žitě vychází poprvé v roce 1951 a nedlouho poté získává status „Bible teenagerovského vzdoru“.

Spousta mladých lidí se ztotožňuje se samotářským Holdenem, protože sami moc dobře vědí, jaké je být nepochopený, a mají pocit, že je na tom konečně někdo stejně jako oni. Sdílí jeho nesmlouvavý pohled na přetvářku a namyšlenost rodičů, učitelů, autorit.

A tak všeobecné znepokojení nad bouřící se mládeží vede v 50.–80. letech k zákazu knihy na stovkách amerických škol. Knihovny ji dokonce odmítají půjčovat nezletilým. A spojení s nejznámějšími atentátníky dílu reputaci nijak nezlepšuje.

Údajně jej nachází mezi hrstkou literatury, kterou vlastní Lee Harvey Oswald (1939–1963), vrah prezidenta Johna F. Kennedyho (1917–1963), kde leží v poličce mimo jiné vedle Mein Kämpf od Adolfa Hitlera (1889–1945) a Kapitálu od komunistické modly Karla Marxe (1818–1883).

Že jde o knihy, které ovlivnily myšlení strůjců mnoha hrůz a utrpení 20. století, není třeba připomínat. Proč se Salinger dostal zrovna do takové společnosti, čím Oswalda přilákal?

Další atentátníci, další otazníky

Stejné vydání Kdo chytá v žitě, jako měl u sebe Mark David Chapman, zabavuje o pár měsíců později policie na stolku v hotelovém pokoji dalšího pomateného atentátníka, Johna Hickleyho jr. (*1955) Ten se 30. března 1981 neúspěšně pokouší zastřelit tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana (1911–2004).

A to stále není vše. Robert John Bardo (*1970) je zcela posedlý půvabnou herečkou Rebeccou Schaeffer (1967–1989). Jenže zrovna viděl film, kde má milostnou scénu, a to ho přivádí k zuřivosti.

Tou dobou už ji tři roky pravidelně sleduje, takže ví, kde bydlí. Dne 18. července 1989 k ní přichází, zvoní na dveře a po jejich otevření nic netušící mladé ženě vpálí kulku přímo do hrudi. Ve volné ruce při tom drží Kdo chytá v žitě.

Knihu při odchodu nechává pohozenou u místa činu. Tolik tragických okolností spojených s jediným literárním výtvorem nedává spát příznivcům konspiračních teorií. Co když se v knize nachází nějaký zašifrovaný povel, který vražedné chutě probouzí? Proč Chapman, Hickley ani Bardo nekladou při zatýkání žádný odpor?