Vodníci do české kultury určitě patří. Topí doktory Mráčky, straší dítka při školní četbě. Turistům stanujícím někde na břehu rybníka kradou hrníčky z kempingové výbavy, aby se předzásobili na sběr a úschování dušiček pro další letní sezónu. Kdo ale mohl stát modelem pro první obraz vodníka?

Vodník v naší lidové kultuře je většinou popisován jako nevzhledný, nehezký mužík se širokými ústy, nazelenalou pletí, vypoulenýma očima, zelenými vlasy. Také z něj má kapat voda.

Jeho životní prostor je obvykle někde u mlýnského náhonu, u břehu porostlého stromy. Lidová slovesnost rovněž uvádí, že se většinou ukazuje pouze v noci, kdy se ve vodě hlučně a s rozkoší převaluje.

Hledá se hastrman!

Pokud probereme druhy ryb obývající naše stojaté a tekoucí vody, nemůže být pochyb o tom, že modelem pro první obraz vodníka byla jistě naše největší ryba: sumec velký (Silurus glanis).

Charakteristická jsou pro ni široká ústa a dlouhé hmatové vousy. Sumec je aktivní v noci. Pokud by se vynořila jeho hlava za úplňku z vody, musel to být pro pověrčivého mlynáře opravdu děsivý zážitek. Rovněž životní prostor vyhovující sumci by ocenil i vodník.

Teorii, že předobrazem vodníka byl sumec velký, potvrzuje i psychiatrie či etnografie.

Podoba i povaha

Vizuálem sumec odpovídá obrazu vodníka. Jak je to ale s povahou sumce a vodníka? Pravdou je, že vodníci mají nepěkný sběratelský zvyk ve smyslu deponování utopených lidských dušiček do hrníčků všech velikostí a tvarů.

Takovou nutkavou vraždící anamnézu u sumců opravdu nenajdete. Na straně druhé je sumec vrcholový predátor našich vod.

V bezpečí před ním není ani vodní ptactvo či menší savec, který mu plave nad hnízdem, nota bene například v čase, kdy zde tento vodní obr opatruje jikry. Útok sumce na malého psa či kachnu není z říše pohádek, ale realitou.

A že má každý vesnický rybník svého vodníka? Jak by neměl, když většina našich vodních ploch skrývá pod hladinou toho jednoho jediného vládce: velkého sumce velkého!

A když se vydá takový dvoumetrový sumec k hladině, je to stejné, jako když pan Erben veršoval: Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola…