Na počátku 18. stol. nemají soudy ty možnosti jako dnes, a proto se mnohdy uchylují k bizarním postupům. Tak např. roku 1715 dojde v Načeradci na Benešovsku k následující události, která skončí záhadnou smrtí vesničana. Jaká příčina za ní stála?

Tři lidé ze tří různých vesnic se soudí o jedno pole, jedná se tedy o tzv. „soud mezní“ (o meze). Veškerá dokumentace, která by snad k vlastnictví pole mohla být, shořela za třicetileté války.

Soud proto rozhodne následovně – zájemci o pole jsou vyzváni, aby se jednou nohou postavili do čerstvě vykopaného hrobu a s drnem na hlavě přísahali, že je pole skutečně jejich. Dva z domnělých vlastníků se zaleknou, ale třetí na proceduru přistoupí.

Sotva ale odpřisáhne, že je právoplatným majitelem problematické půdy, zhroutí se mrtev k zemi a je rovnou zahrabán.

Soudní komise potom konstatuje, že „křivopřísežník na soudu mezním pod drnem náhle zemřel.“ Zbývající dva zájemci dávají od pole rychle ruce pryč a polnost tak připadá načeradeckému kostelu. A jak si podivnou událost vysvětlit?

Věděl snad přísahající, že lže a trefila ho z nadměrného rozčilení mrtvice? Nebo mu někdo dokonce k oné podivné smrti pomohl? Z toho, jak se případ nakonec vyvinul, by největší podezření padalo na představitele církve. Využili pověrčivosti tehdejších lidí k zákeřnému zločinu?