Za 2. světové války prováděl brutální experimenty na lidech a jeho pokusné subjekty umíraly v nepředstavitelných bolestech.
Před spravedlností však úspěšně uniká díky operaci Paperclip, během níž jsou nacističtí vědci jsou evakuování do USA. Pod ochranou CIA a s jejím štědrým finančním rozpočtem pokračuje ve svých nehumánních pokusech dál.
Válka je v plném proudu a vědci Třetí říše ve svých výzkumech nepolevují. Se stejným nasazením jako na jejím začátku se o nové poznatky dělí se svými kolegy.
To je také důvod, proč se v Norimberku ve dnech 26. a 27. října 1942 koná velká konference, na níž jsou prezentovány rozličné odborné práce, studie a výsledky některých experimentů.
Zazní také informace o pokusech prováděných na vězních koncentračního tábora Dachau, jejichž účelem je zkoumat vliv extrémního chladu či horka na lidský organismus.
Noční můra v Dachau
V rámci pokusů jsou vězni v zimě na dvoře tábora nořeni do sudů s ledovou vodou. Výsledky jsou přesně takové, jaké by se daly očekávat. Oběti těchto experimentů trpí nesnesitelnou bolestí, umrzají jim různé části těla, selhává organismus a nakonec umírají. Neméně bolestivý je výzkum opačných teplotních extrémů.
„Německá věda představuje pochmurnou podívanou,“ píše Dr. Leopold Alexander (1905–1985), vídeňský žid, který v roce 1933 emigroval do USA, kde se sám stal lékařem. Nacistický výzkum nazývá „vskutku zvrácenou pseudovědeckou kriminalitou“.
„Někdy se zdá, jako by nacisté vynaložili zvláštní úsilí, aby se prakticky každá noční můra stala skutečností,“ kritizuje Alexander. Proč má zrovna o takové osobnosti zájem CIA?
Pokračujte v pokusech!
Jedním z těch, kteří na experimentech v Dachau podílejí, je meteorolog a bioklimatolog Konrad Büttner (1903–1970), který po převozu do USA v roce 1947 nachází uplatnění na škole leteckého lékařství na letecké základně Randolph v Texasu.
Zde ve svém výzkumu nerušeně pokračuje a navíc začíná na lidských subjektech testovat i dopady jaderných výbuchů.
Konkrétně v roce 1952 Büttner v nevadské poušti, kde probíhají různé testy zbraní, vystavuje několik vybraných subjektů účinkům atomového výbuchu. Testovaní utrpí vážná poškození očí včetně slepoty.
A navzdory zničujícím dopadům i nadále vyzývá k dalším podobným pokusům na lidech. V tomtéž roce se Büttner se svým výzkumem pochlubí také novinářům.
Při pokusech prý zjišťuje, že „černoši jsou zvláště ohroženi teplem z atomového výbuchu kvůli jejich silné pigmentaci“. Jak je vůbec možné, že ani tehdy proti jeho experimentům nikdo nezasáhl?