Publikum napětím ani nedutá. Mág de Kolta se totiž pouští do dalšího kouzla. Náhodně si vybere dámu z publika, usadí ji na židli a přehodí přes ni kus látky. „A teď ji nechám zmizet,“ pronese a strhne přikrývku. Židle je skutečně prázdná!
O chvíli později vyleze žena z kufru na druhé straně jeviště. De Kolta má ale v rukávu ještě neuvěřitelnější kousky.
Blíží se vrchol školního představení. Je jím show Josepha Buatiera de Kolty (1845–1903). Mladík přijde na svět v roce 1845 na předměstí francouzského Lyonu. Hned jakmile se naučí trochu číst, už prý hltá knížky o kouzlení.
To mu je pouhých šest let. O pár let později začne před svými spolužáky předvádět první kouzla. De Koltův otec to ale nevidí rád. Je silně věřící katolík a čáry považuje za dílo ďáblovo. „Chtěl z něho mít kněze.
Syna nakonec přesvědčil, aby odešel na studia do semináře,“ uvádí německý iluzionista Jochen Zmeck (1929–2012). V osmnácti letech ale de Kolta duchovní dráhu opustí, vstoupí do služeb maďarského impresária a začne se živit jako kouzelník.
Udělá dobře. Svými vystoupeními si vyslouží řadu přezdívek od „francouzského krále čarodějů“, přes „vynálezce kouzel“ až po „Julese Verna kouzelnictví“.
Ovlivní řadu dalších
De Koltovo evropské turné se blíží ke konci. Mág právě pobývá v Holandsku. Za sebou už má představení v Itálii a Německu. Roku 1870 ho tak čeká už jen cesta do Španělska. Ještě než se tam odebere, ukáže holandským divákům svůj nový trik.
De Kolta během něj nechá zmizet ptačí klec se živým kanárkem uvnitř. Kouzlo se stane nesmírně populární, kouzelníci ho proto do svého repertoáru zařazují dodnes.
O pět let později se francouzský iluzionista představí v tajuplné Egyptské hale v Londýně, kde jsou po zdech vyryté hieroglyfy a blyští se zlatí skarabové.
De Kolta zde ukáže další novinku – hedvábný šátek, s nímž provádí řadu kouzel a který se stane neodmyslitelnou proprietou řady je následovníků.
Dech beroucí majstrštyk
Diváci jsou jako u vytržení a tleskají jako o závod. Zrovna totiž viděli něco famózního, co jim rozum nebere. De Koltovým majstrštykem se stane kouzlo nazvané rozšiřující se kostka. Slavnou skamotáž poprvé předvede roku 1903 v newyorském Museu Eden.
„Iluze spočívala v tom, že mág vytáhl asi dvacet centimetrů velkou kostku a položil ji na stůl,“ popisuje historik Henry R. Evans (1861–1949). Ta sama od sebe začne růst. Zastaví se, až když má 80 centimetrů.
Pak ji de Kolta zakryje hedvábným šátkem a z kostky zničehonic vyskočí mladá žena, kouzelníkova manželka.
Pořídí si ji Houdini
De Kolta si nadšeně tiskne ruku s otcem moderní magie. Tím je Jean-Eugene Robert Houdin (1805–1871), který francouzského kolegu jednoho dne pozve do svého pařížského divadla. Z de Kolty se totiž stává hvězda první velikosti.
Důvodem je i jeho nesmírná invence. „Vymyslel bezmála tři tisíce zcela nových kouzel,“ upozorňuje záhadolog Vladimír Liška (*1955). „Z toho asi tři sta je dodnes opředeno tajemstvím a není odborníky vysvětleno,“ dodává.
De Kolta je prostě fenomén. Na jevišti mu mezi prsty mizejí a zase se objevují biliárové koule, nebo vykvétá a usychá růže. Největší úspěchy ale slaví s rozšiřující se kostkou.
Když v roce 1903 zemře, tak ji z pozůstalosti získá Harry Houdini (1874–1926), zřejmě největší eskamotér všech dob.
