Wardley Hall je raně středověké panské sídlo a památkově chráněná budova v britském Velkém Manchesteru. V dlouhé historii sídla lze narazit také na legendu děsivé křičící lebce, která dokáže spustit hotovou pohromu, je-li ze sídla odebrána. Své o tom vědí o zloději, kteří se ji jednou pokusili ukrást.

„To, co se našlo ve zdi starodávného panského domu v 18. století, děsilo celé generace rodin žijících v kamenných prostorách Wardley Hall,” začíná své vyprávění o jedné z mnoha křičících lebek britského folkloru americká spisovatelka Stacey Graham.

„Když se zeď začala drolit, vypadla z ní na zem krabice, v níž spočívala strašidelná lebka. Sluha ji v domnění, že jde o zvířecí lebku, odhodil do vodního příkopu, Tu noc nad Wardley Hall zuřila bouře a majitel toho velkého domu věřil, že lebka křičela, aby byla zase navrácena do bezpečí tamních zdí.” Muž, možná již obeznámen s legendou o ostatních křičících lebek, nechá další den příkop prohledat a přinést lebku zpět do domu, čímž zřejmě zajistí, aby další noc na panství byla už zase klidná.

Mohla bouři skutečně rozpoutat temná moc lebky? Podle pověsti, která se k ní váže, toho lebka z Wardley Hall umí mnohem víc.

KRUTÝ OSUD KNĚZE

Legenda o křičící lebce ze středověkého panského sídla v metropolitním hrabství Velký Manchester, začíná v okamžiku, kdy je benediktinskému mnichovi, otci Edwardu Ambrose Barlowovi, na jehož ramenou zmiňovaná lebka sedí, umožněno tajně kázat ve zdejší kapli.

K tomu mu pomáhá Roger Downes, tehdejší majitel sídla, který ve Wardley Hall žije se svou rodinou a během občanské války jako zbožný katolík stojí na straně kavalírů. Což je v přímém rozporu s přesvědčením vítězných kulatohlavců, kteří jsou většinou puritány a presbyteriány.

Kněz se úspěšně vyhýbá náboženskému pronásledování po více než dvě desetiletí, ale v roce 1671 je odhalen přímo během mše, zatčen a za svou víru následně oběšen. Poté je jeho useknutá hlava naražena na kůl a vystavena buď v Manchesterském kostele, nebo v Lancasterském zámku jako varování každému, kdo by se chtěl vítězné straně postavit na odpor.

Je právě násilná a náhlá smrt důvodem, proč se mnich nedokáže od panství, kde za života kázal, odpoutat?

NA PANSTVÍ JE V BEZPEČÍ

Věří se, že kdosi z rodiny Downesových nakonec z úcty k Edwardu Barlowovi hlavu tajně sundá a přenese zpět do svého sídla. Následně ji uloží do dřevěné truhly a důkladně ukryjí ve zdi. Tam, kde se kněz cítil v bezpečí za svého života, nachází bezpečný úkryt i po své smrti.

Ne každý má ale pro pohnutky Downesových pochopení. Pozdější majitelé sídla se prý lebky snaží opakovaně zbavit. Jejich snahy se ale setkávají s neblahými následky. Pokaždé, kdy je lebka vynesena z domu, panství prožívá děsuplnou noc.

Nad střechou burácí silná bouře a budovou se rozléhá mrazivý křik. Dává popravený kněz najevo, že nehodlá opustit svůj bezpečný úkryt?

NOČNÍ MŮRA ZLODĚJŮ

O lebce se tvrdí, že je nezničitelná. V minulosti prý byla pohřbena, spálena i rozbita na kusy, aby byla hned dalšího dne nalezena u domu, jak opět celá s věčným úšklebkem čeká, až bude navrácena zpět. Jiná pověst vypráví, že v roce 1930 do panství vniknou zloději, kteří se z neznámých důvodů rozhodnou lebku ukrást.

Následně jsou ale stíháni hrozivými nočními můrami a v noční můru se prý změní i jejich bdělý život, že se Wardley Hall vloupají ještě jednou, jen aby mohli lebku vrátit tam, odkud ji sebrali. Kolik je na těchto příbězích pravdy?

O tom se zřejmě lze jen dohadovat. Nejméně do okamžiku, než se něčí nenechavé prsty opět pokusí některou z lebek odnést z místa, kde je jim nejlépe.