Od roku 1998 si čtyřletý Luke Burgie z amerického Colorado Springs prochází peklem. Ze dne na den začne být nevysvětlitelně nemocný. Ze všeho nejvíc trpí žaludečními a zažívacími problémy.

Ale když už se všichni obávají nejhorší, stane se něco, co si nikdo nedovede vysvětlit.

Luke tehdy mívá po dobu půl roku až desetkrát denně silný průjem a lékaři si s ním vůbec neví rady. Jeho potíže se překlenou i do roku 1999. Přestává růst a na to, že by snad výhledově začal chodit do školy, není ani pomyšlení.

Mezi místními začne být známý jako ten nejvíc nemocný člověk v okolí. V nemocnici už se chystají k náročným testům na různé možné formy rakoviny. Než k tomu ale stihne dojít, vloží se hry vyšší moc.

Dvě řádové sestry, Margaret Mary Preister a Evangeline Spenner, se za chlapce po devět dní usilovně modlí a prosí o pomoc Marii Theresii Bonzel (1830 – 1905), německou sestru, která řád, k němuž obě ženy patří, založila.

Co se stane dál, vyrazí rodině i expertům dech. Lukeovy potíže přestanou. Nikdo tomu nemůže uvěřit. „My nejsme žádná extra věřící rodina,“ říká k tomu Jan Burgie, matka Lukea. Případ se dostává na veřejnost a upoutá pozornost církve.

Podrobné vyšetřovaní všech okolností trvá čtrnáct let a jeho výsledek zní jasně – zázrak!

Jak se potvrzuje zázrak

Že se církevní vyšetřovatelé možnými zázraky zabývají opravdu důkladně a nechtějí jen slepě věřit božímu zásahu, potvrzuje americký novinář Bill Briggs. „Myslím si, že by lidé byli překvapeni, jak moc podezřívaví církevní vyšetřovatelé jsou,“ říká.

„Při zkoumání těchto incidentů prochází stovky, někdy i tisíce lékařských dokumentů, zabývají se i tím nejmenším možný či údajným důkazem.“ Jeho slova potvrzuje Jan Burgie: „Chtěli se zkrátka přesvědčit, jestli nejsme blázni nebo jestli si to nevymýšlíme.

Nevadilo mi to.“ Členky Bonzeliina řády přišly do Colorado Springs v roce 1932 a dnes jich tu působí zhruba 30. Sestra Clarice Gentrup (*1937), hlavní správkyně řádu, proto byla nadšená, když se dozvěděla, že po dlouhých letech vyšetřování církev uznala nadpřirozenou povahu Lukeovo vyléčení.

„Moc nás potěšilo, když jsme se dozvěděly, že to papež František uznal,“ radovala se v roce 2013. Chlapcův otec Mike to uzavírá slovy: „Spoustu lidí se úpěnlivě modlí každý den za zázrak, ale nestane se jim.

Nevím, proč zrovna nám ano, ale jsme za to vděční.“ Tak co je to tedy vlastně ten zázrak? Obrovská a málo pravděpodobná náhoda, nebo se v některých případech skutečně potvrdí, že jde o „něco víc“? A dopracujeme se někdy blíže k jednoznačné odpovědi?