Šíření křesťanství v mnoha zemích Evropy kdysi naráželo na existenci starých pohanských pověr. Ne vždy se vyplatila přímá represe vůči pohanským kultům. Mnohem lepší bylo vysvětlit, proč a v čem je křesťanské náboženství lepší.

V rukou šikovného křesťanského marketéra to byla například nestvůra Tarasque, jejíž osud byl účinným „kladivem“ na rozbíjení pohanských mýtů.

Vodní drak Tarasque pochází z pradávného folklóru francouzské Provence. Podobnou příšeru však najdeme i ve španělské lidové tradici. Tarasque měl velikost býka, uši koně, tělo kryté želvím krunýřem. Ukrýval se v říčních močálech. Útočil na lidi i plavidla.

V roce 2005 byla legenda o této příšeře zapsána do prestižního seznamu Nehmotného kulturního dědictví lidstva.

Krvavý keltský bůh?

Jedna z teorií říká, že legenda o Tarasque sahala až do období keltské kultury. Podle tohoto názoru byl Tarasque posvátným zvířetem, kterému byly předkládány lidské oběti.

Teorii prý podporuje nález podivné sochy, která byla nalezena ve francouzské vesnici Noves nedaleko Avignonu. Socha představuje děsivou chimérickou šelmu požírající lidskou paži.

Svatá Marta versus Tarasque

Jak se měla katolická církev vypořádat se strachem lidí z nestvůry, jež byla pravděpodobně reliktem pohanského náboženství Keltů? Do přímé konfrontace s mystickým zvířetem byla povolána křehká žena. Byla jí svatá Marta.

Ta vyzbrojena dřevěným křížem a nádobou se svěcenou vodou nebojácně vykročila k řece… Kropením, žehnáním i vlivem zážitku z poslechu náboženských písní se vodní keltská příšera rychle domestikovala a nechala se svatou Martou dovést do vesnice.

Happy end se ovšem nekonal. Vesničané příšeru ukamenovali. Křesťanství zvítězilo nad pohanstvím. Alespoň do té doby, než se z říčních vod vynoří jiné vodní monstrum…