3. prosince 1967: Američan Herbert Schirmer spatří v Nebrasce podivný oválný objekt s červenými světly, jak se vznese a odletí.
Domů     Loď duchů Valencia: Odehrává se její potopení znovu a znovu?
Loď duchů Valencia: Odehrává se její potopení znovu a znovu?
od 14.11.2022
3.0tis
SS Valencia v roce 1904, foto University of Washington Digital Collections / Creative Commons / volné dílo
304
SDÍLENÍ
3.0tis
ZOBRAZENÍ

Přestože loď skončila na dně moře před více než stoletím, je prý možné se s ní dodnes v nebezpečných vodách severního Pacifiku setkat. A dokonce nejen s lodí, ale i s pasažéry, které pohřbila a záchrannými čluny, jež nedokázaly nikoho zachránit.

SS Valencia v roce 1904, foto University of Washington Digital Collections / Creative Commons / volné dílo Ze záchranných člunů se do bezpečí dostal jen jediný, foto neznámý autor / Creative Commons / volné dílo Valencia se prý ve vodách Pacifiku zjevuje dodnes, foto neznámý autor / Creative Commons / volné dílo

Dokud se loď Valencia drží na vodě, není ničím výjimečná. Je to malý parník americké společnosti určený k přepravě pasažérů na lince mezi New Yorkem a Venezuelou.

reklama

Na svou první plavbu vyplouvá v květnu 1882 a dobře slouží až do ledna 1906. Pak ale dojde ke kolizi, která vyústí v nejtragičtější námořní neštěstí, jaké se kdy odehrálo v oblasti známé jako „Hřbitov Pacifiku“.

Podle parapsychologů se navíc během havárie uvolnilo takové množství extrémně silných emocí, že na místě neštěstí zůstaly navěky zakonzervovány a nyní se na místě promítají, jako by Valencia byla odsouzena opakovat svůj osud stále dokola.

Závěrečná plavba

Je 20. ledna 1906 krátce před polednem. Je příjemný slunečný den a skoro se zdá, že už se jaro začíná hlásit o slovo. Valencia vyplouvá z města San Francisco a míří do Seattlu. Není to její obvyklá trasa.

reklama

Tentokrát jen zaskakuje za sesterskou loď Pueblo, která byla odstavena kvůli údržbě. Nejprve vše probíhá podle plánu, ale dalšího dne brzy ráno se počasí prudce zhorší, snese se mlha, s lodí si pohrává prudký vítr a vysoké vlny.

S nepřízní počasí Valencia statečně bojuje. Jenže pak se loď dostane do zrádných vod oblasti známé jako Hřbitov Pacifiku, kde na nebezpečných útesech nedaleko ostrova Vancouver ztroskotala celá řada plavidel.

Krátce před půlnocí 22. ledna se ozve hlasitý skřípot, jako by snad loď sama křičela. Její kovový trup je rozerván o útes! Od této chvíle se loď začíná naplno sytit neuvěřitelnou dávkou emocí. Strach, zoufalství, panika. A nakonec i smrt.

Stane se tento silný energetický náboj důvodem, proč se z Valencie stane loď duchů?

Ze záchranných člunů se do bezpečí dostal jen jediný, foto neznámý autor / Creative Commons / volné dílo
Ze záchranných člunů se do bezpečí dostal jen jediný, foto neznámý autor / Creative Commons / volné dílo

Ženy a děti jako první!

Parník zmítaný prudkou bouří se rychle plní ledovou vodou. Na palubě je v té době 108 cestujících, 9 důstojníků a 56 členů posádky. Evakuace začne okamžitě, ale probíhá chaoticky. Do záchranných člunů jako první nastupují ženy a děti.

reklama

Jenže k jejich uvolnění dojde dříve, než kapitán vydá rozkaz. Čluny se převrhnou a všichni ti, kteří měli být odvedeni do bezpečí mezi prvními, končí v ledové vodě. Ze sedmi záchranných člunů se z místa neštěstí dostane jen jediný.

Všichni ostatní se v nelítostném moři utopí. Všechny ženy a děti, které byly na palubě, umírají. „Křik žen a dětí se mísil v hrozném chóru s křikem větru a deště, řevem lodních šroubů a skřípěním paluby.

Cestující byli ve skupinkách odnášeni obrovskými vlnami, které se zdály tak vysoké, jako stěžně lodi,“ popisuje hororovou scénu Frank Lehn, jeden z 37 přeživších.

„Byl to žalostný pohled vidět křehké ženy oblečené jen v noční košili, s bosýma nohama na namrzlém lanoví, jak se snaží ochránit děti v náručí před ledovým větrem a deštěm,“ dodává Lehn. Není to ale naposledy, co je takový výjev k vidění.

Přemístil se záchranný člun v čase?

Záchranné čluny, které s výjimkou jediného nikoho nezachránily, moře odnáší do neznáma. Jeden z nich se dokonce ztratil ještě předtím, než evakuace začala.

Pět měsíců po katastrofě několik místních rybářů tvrdí, že našli záchranný člun patřící Valencii s osmi kostrami na palubě, jak uvízl ve vodách nedaleké mořské jeskyně. Záchranáři vyrážejí na místo, aby se alespoň pokusili identifikovat oběti.

Ale člun ani kostry nedokážou najít. Daleko větší překvapení přichází 27 let po potopení lodi. Jeden ze záchranných člunů Valencie je nalezen plovoucí v blízkosti místa ztroskotání v překvapivě dobrém stavu.

Na člunu je stále původní nátěr a rozhodně se nezdá, že by na moři strávil 27 let. Vždyť za normálních okolností by pověstné tuhé zimy a slaná voda plavidlo zdevastovaly. A moře by jej za tu dobu mohlo odnést na opačný konec oceánu.

Jak je tedy možné, že se člun objevil na stejném místě a ve stavu, jako by byl na vodu spuštěn teprve včera? A ještě podivnější je fakt, že jde o člun s číslem 5. Tedy, ten který se z lodi před nehodou ztratil. Propadl se snad v čase?

Valencia se prý ve vodách Pacifiku zjevuje dodnes, foto neznámý autor / Creative Commons / volné dílo
Valencia se prý ve vodách Pacifiku zjevuje dodnes, foto neznámý autor / Creative Commons / volné dílo

Viděli pouhý přízrak?

Postupem času se ukáže, že indiánští rybáři nejsou jediní, kdo se setkal se zbloudilým záchranným člunem, jehož posádku tvoří jen kostry. Tyto čluny jsou údajně spatřovány dodnes, což zřejmě vysvětluje, proč záchranná skupina žádný nenašla.

Indiáni možná viděli pouhý přízrak! V roce 1910 tisk v Seattlu zveřejňuje zprávu, podle níž byla v blízkosti místa viděna i sama potopená Valencia. Námořníci, kteří pluli na své lodi kolem, prý Valencii bezpečně poznali.

Pozorovali i dramatické detaily, například vlny tříštící se o přízračný parník, či lidské postavy, které se zoufale drží lanoví a bojují o život. Podobné zjevení je hlášeno ještě o několik let později a ve vodách u Vancouveru se má objevovat i v současnosti.

Zůstávají duše obětí na místě nehody, nebo jde pouze o takzvaný energetický otisk?

Foto: Creative commons
Lokalita:
reklama
Související články
od 2.12.2022 1.0tis
Rodiče Jarmily K. z Brna bydlí na Vysočině. Jejich dcera se provdá za mladíka z Brna a nastěhuje se k němu. Zprvu za rodiči jezdí o každém volném víkendu, s narozením druhého potomka ale frekvence návštěv pomalu klesá. Na začátku nového milénia se vídají přibližně šestkrát za rok a jednou týdně si zavolají. Tatínkova holčička „S mamkou jsme si obvykle vola
od 1.12.2022 1.4tis
V závěru devatenáctého století začaly oblast západní Afriky děsit záhadné útoky. Těla obětí byla navíc zbavena části vnitřní orgánů. Letmé ohledání těl naznačovalo, že se tito nešťastníci stali cílem brutálního útoku velké kočkovité šelmy – leoparda. Pravda však byla mnohem temnější!   Koloniální úřady se snažily poskytnout nějaké logické v
od 30.11.2022 2.5tis
Moře čas od času vyplaví opravdové podivnosti, které se nedaří úplně jednoduše identifikovat. Tentokrát bylo na jedné brazilské pláži nalezeno cosi připomínající velkou kostlivou ruku. "Myslíme si, že to není člověk kvůli velikosti a množství kostí," říká Leticia Gomes Santiago, která strašidelnou část kostry objevila při procházce společně s přítelem. Ač by mohl někdo tipovat, že jde jen o něj
od 29.11.2022 2.6tis
Je to scéna, při které zalapá po dechu i tak zkušená vyšetřovatelka paranormálních jevů, jako je Lorraine Warren. Z temnoty hlubokých lesů v Tennessee na ní hledí pár nelidských očí. Tak Bigfoot je tedy skutečný… Napjatě čeká, co bude dál. Do toho případu se americkým manželům Edu (1926–2006) a Lorraine (1927–2019) Warrenovým původně moc nechtělo.
od 28.11.2022 2.9tis
Bizarní příběh zaznamenaný v Anglii roku 1912 popisuje neobyčejný případ spontánního a zcela jistě nechtěného přesunu v čase. Ve vlaku do Londýna se náhle objevil a poté zase zmizel záhadný cestující – muž z minulosti.     K velkému štěstí hlavního aktéra trvá jeho nedobrovolné cestování v čase jen krátce, přesto je svým zážitkem těžce poz