Venku je počasí, že by psa nevyhnal. Oblohu křižují ohnivé záblesky a lidé s modlitbou na rtech rychle zapalují svěcené svíčky hromničky. Tak tomu možná bývalo za bouřek před sto lety.

Dnes když se někde zableskne a zahřmí, lovci blesků rychle vyrazí do terénu, aby mohli s nasazením vlastního života pořídit fotografie, které vás ohromí.

Blesk může mít sílu až několik desítek miliard wattů a vzduch se při jeho úderu může ohřát až na neuvěřitelných 30 000 stupňů Celsia. Průměrná domácnost by z této energie mohla čerpat klidně i několik let.

Problém je v tom, že výboj blesku trvá asi pouhou tisícinu vteřiny. Dosud se nikomu nepodařilo sílu blesku spoutat tak, aby jí bylo možné využít. Komu se však daří „chytat“ blesky alespoň obrazně, to jsou někteří fotografové, takzvaní lovci blesků. Jejich úlovky často ohromují celý svět.

PRO SNÍMEK RISKUJÍ ŽIVOT

„Nemám strach z blesků a kdykoli je to možné, s radostí se vydávám přímo po dráze blížící se bouřky…“ říká s nadšením Mitchell Krog z Jihoafrické republiky, který se „lovu“ blesků věnuje dlouhodobě.

A jeho nadšení sdílejí stovky dalších fotografů po celém světě. Nejde přitom o nijak jednoduchou záležitost. Blesky křižují oblohu vskutku „bleskovou“ rychlostí, proto fotograf musí mít prst na spoušti v neustálé pohotovosti.

Fotografování blesků navíc často znemožňuje déšť provázející bouřku. Nemluvě o velkém riziku (někdy i smrtelném), kterému se lovci blesků při svém nebezpečném koníčku vystavují.

Každý rok zasáhnou blesky zhruba čtyři stovky lidí, z toho asi čtvrtina zasažených toto setkání nepřežije. Jsou však i vskutku extrémní výjimky.

Tak například Američana Roye C. Sullivana (1912–1983), správce Národního parku Shenandoah ve Virginii, zasáhl blesk za jeho život sedmkrát! Vysloužil si tak přezdívku „lidský hromosvod“ a zápis v Guinessově knize rekordů.

Jana Trnobranská