Procházeli byste se raději v parku, nebo na hřbitově? Většina lidí by zřejmě zvolila první možnost. Pokud byste se ale přeci jen nemohli rozhodnout, jsou tu pro vás na pražském Žižkově Mahlerovy sady. Ty, ačkoliv se to dnes už nezdá, jsou totiž parkem i hřbitovem v jednom. 

Obří televizní věž na pražském Žižkově je nejvyšší stavbou našeho hlavního města. Ačkoliv kontroverznímu vysílači z 90. let minulého století mnozí nemohou přijít na jméno, patří mezi hlavní dominanty Prahy.

Při obdivném zírání k železobetonovým výšinám 216 metrů vysoké věže by člověk snadno mohl přehlédnout starý židovský hřbitov, který se nachází v jejím sousedství. Jde přitom o jednu z nejvýznamnějších pražských židovských památek.

Ve stínu monumentálního technického kolosu působí poněkud ztraceně, jeho historie je však daleko mrazivější než by se mohlo nezasvěcenému pozorovateli zdát. Je totiž pozůstatkem daleko většího pohřebiště, které bylo založeno roku 1680 jako místo věčného odpočinku pro oběti moru.

Tento velký židovský hřbitov se rozkládal na území celých Mahlerových sadů – parku, kterým se dnes procházejí lidé pod žižkovským vysílačem.

PROCHÁZKY PO HŘBITOVĚ

Hřbitov je aktivně využíván až do roku 1890, kdy je zřízeno pro pražskou židovskou obec nové pohřebiště. To předznamenává neslavný konec tohoto místa. Po 2. světové válce začíná hřbitov chátrat a na zdejší mrtvé se pomalu zapomíná.

Již v průběhu 60. let 20. století je proto z velké části zrušen, náhrobky jsou povaleny a zavezeny zeminou. „Od roku 1925 sloužila část hřbitova jako veřejný park a v roce 1960 byla větší část hřbitova změněna v Mahlerovy sady,“ potvrzuje český judaista Prof.

PhDr. Vladimír Sadek (1932–2008) ve své knize Židé: Dějiny a kultura. V 90. letech se tato část Žižkova objeví coby vhodný pozemek v plánech na výstavbu televizního vysílače. Hřbitov tak definitivně padne za oběť stavbě věže.

Kvůli základům mohutného vysílače jsou hroby ve střední části hřbitova vybagrovány a vyvezeny. Stopy po barbarském počínání má zakrýt klidný park. Otřesnou neúctu k pietnímu místu a nepřijatelné nakládání s lidskými ostatky potvrdí v roce 1985 i Muzeum hlavního města Prahy, které ve své tehdejší stížnosti tvrdí, že stavební firma, která na projektu pracovala, vyvážela nalezené lidské ostatky na skládku.

DLAŽEBNÍ KOSTKY Z NÁHROBKŮ

Náhrobní kameny ze zničených hrobů byly podle dobových svědectví údajně tříděny podle kvality a následně využity jako materiál na dlažební kostky pro chodníky v centru Prahy.

Po židovských náhrobcích tak prý šlapeme třeba na cestě mezi pražským Můstkem a Národní třídou. Oficiálně ovšem tyto zvěsti nebyly nikdy potvrzeny. Nemůže pohnutá minulost místa ovlivnit i dnešní Mahlerovy sady?

Poslední památkou na někdejší rozlehlé židovské pohřebiště je právě onen malý hřbitov u vysílače, který je od parku oddělen zdí. Dnes je již památkově chráněn a do současnosti se zachoval jen díky tomu, že jsou zde umístěny náhrobky důležitých a slavných židovských osobností.

Jejich bezejmenní přátelé ovšem takové štěstí neměli. Kde vlastně skončily jejich kosti, to už dnes zřejmě nikdo nezjistí.