Josef Váchal (1884–1969) přichází na svět jako nemanželské dítě, jehož otcem je bratranec malíře Mikoláše Alše (1852–1913). Když matka odejde do Prahy do služby, vychovává ho babička, strýc z matčiny strany, později otcovi prarodiče v jihočeském Písku.
Právě tady si vypěstuje lásku ke psům a nechuť k městskému prostředí. V roce 1898 odchází do Prahy, kde ho otec dává učit knihvazačem.
Dává se na uměleckou dráhu a dokonce mu pomůže i jeho příbuzný Mikoláš Aleš, který ho doporučí do soukromé malířské a grafické školy Aloise Kalvody, kterou navštěvuje v letech 1904 až 1905.
Víra mu nic neříká
Ze začátku se přátelí s okruhem katolické moderny, českým katolickým literárním hnutím, ovšem brzy zjistí, že mu víra mnoho neříká a více ho inspiruje okultismus. Mobilizace v roce 1916 a pobyt na frontě první světové války ho hodně ovlivní.
Po skončení války se nakrátko v letech 1918 až 1919 stává členem sociálně-demokratické strany. Zapojuje se do ateistického sdružení Volná myšlenka, ale pak se opět vrací k teosofii a okultismu, který se jeho tvorbou vine jako červená nit.
Odmala má halucinace
Už dětství prý má přeludy a halucinace, které později jako dospělý zaznamenává ve svých kresbách a dřevořezbách. Se spiritismem Váchala ostatně seznamuje už jeho otec v dětství.
Celý život studuje ezoterickou literaturu, staré teologické spisy, zajímá se o jógu a náboženství. Kromě toho se přátelí s okultistou, mágem a jogínem Karlem Weinfurterem (1867–1942).
Domek v duchu magie
„Je to můj osobní guru,“ neváhá označit Weinfurtera.
„Váchalův zájem o magii a spiritismus navíc umožňuje postihnout také jeho rozmanité tvůrčí přístupy od vážného zaujetí spirituálními náměty až k ironickým a parodickým polohám,“ říká Marie Rakušanová, kurátorka nedávné výstavy, která představila Váchala jako mystika.
Grafik dožívá zapomenutý ve Studňanech u Jičína, chvilky popularity přicházejí v roce 1968. Důkazem jeho zájmu o magii je například výzdoba domu jeho přítele Josefa Portmana v Litomyšli.
